Proč však odrážejí tak dobře světlo? Ještě můžeme dát odpověď: Jsou
jako všechna tělesa utvořeny elektronů atomových jader. Skončíme vždy tomto bodě. Jiný
autor 17. Známe však již základní
18
. kovech se
elektrony pohybují zvlášť volně, tím může vyložit jejich velká odrazivost. století spokojil tvrzením, „že magnetovec nutí jistá chuť nebo
touha potravě chápati železa“. Starý překlad Plinia může ukázat, do
jakých rozpaků přiváděl naše předky rejnok: „Ryba rejnok zná svou moc
a sílu. Proč však poslouchají tyto zákony? Ted nezbývá než beznadějně říci:
Inu, protože právě tak pěkně poslouchají. Jenže
se můžete otázat, proč světlo tak silně odráží právě zrcadlem? Odpověděli
bychom, dělá hladký rtuťový povlak kovy odrážejí vždy světlo velmi
dobře.) vykládá, magnetovec přitahuje
ocel, protože povrchu háčky povrchu ocele jsou kroužky. vysvětlit zrcadlo. Vždyť
samo slovo elektřina pochází řeckého názvu jantaru elektron. Vykládali bychom vy
sílací přijímací stanici nakreslili několik obrázků (také zde jsou uvede
ny), aby pochopil podstatu. Tak
tomu bylo elektřiny odedávna. Tajemství, se
zelektrovaná tělesa přitahují nebo odpuzují, bylo známo nejstarších dob.
Proč mají elektrony tento účinek? Protože reagují světlo podle jistých zá
konů. Kr.elektrotechnice zbude něco, zatím ještě nedovedeme vysvětlit,
*
)
uveďme příklad: vytrvalý přítel vědění chtěl poznat, jak přenáší
prostorem hudba rozhlasového přijímače. Snad pochopil, elektromagnetická vlna se
opravdu šíří prostorem rychlostí 300 000 vteřinu mohli bychom
užít přirovnání vlně vodní hladině, která šíří (pomalu) všechny
strany, když klidné hladiny hodíme kámen. Znamenitý učenec Digby (1644) rozšířil nauku svého
času všeobecně uznávanou, jantar vyzařuje paprsky olejovité povahy,
které ochlazeny okolním vzduchem poněkud smršťují strhují sebou
lehká tělíska. Není-li sám omráčen, dovede uvésti úžas jiné“.
Cabaeus (1629) myslil, jantar přitahuje tělíska, protože tato nešťastná
tělíska dělají malý vítr. Lucretius (asi př. Každý kouzelník měl kus jantaru své výbavě. Světlo zrcadle odráží, když na
kreslíme několik obrázků, pochopíme, proč vidíme zrcadle svou tvář.
*) Chceme např. kde jsme dnes my? Jsme sice dál než
oni, ale tváří tvář dosud nevyřešenému tajemství. Můžeme vy
světlit cokoli pomocí elektřiny, nakonec však musíme zastavit považovat
elektrické „chování“ dané.
Jistě předhistorický člověk, který utloukal svou kořist kamennými seke
rami, znal kousky jantaru, jenž přitahoval slámu, prach, mouchy suché
listy, když byl třen.
Elektřina nakonec jen slovo pro způsob, jak věci chovají. Pak mohl tázat, co
se tak úžasně vlní při síření elektromagnetických vln; vzduch není,
neboť vlnění vzduchu tvoří zvukové vlny, které uběhnou nepatrných 330 m
za vteřinu.
Odpověď, vlastně jde postupnou vlnu elektrického magnetického
pole, přímo vynucuje další otázky, tak zacházíme džungle těžko před
stavitelných pojmů, nakonec úplně uvízneme dosud nepoznaném
