V učebnici se na příkladech a úlohách procvičují základy elektrotechniky, a toobvody se stejnosměrným proudem, elektrické a magnetické pole, obvody se střídavým proudem, metody a řešení elektrických obvodů, obvody s trojfázovým proudem, přechodné jevy a lineární a nelineární obvody. Určeno studentům středních škol, žákůrri učilišť a všem zájemcům o elektrotechniku.
• Příklad 11. 2.11. Výsledné napětí nebo proud libovolném prvku jsou dány
algebraickým součtem napětí nebo proudů vyvolaných jednotlivými zdro
ji. Napětí nebo proud
v libovolném prvku elektrického obvodu stanoví tak, postupně
necháme zapojen vždy jeden zdroj napětí nebo proudu stanovíme napětí
nebo proud uvažovaném prvku. Y
Lineárním obvodem nazýváme elektrický obvod, který obsahuje
pouze lineární obvodové prvky. nutné dbát polaritu jednotlivých zdrojů.4). 2.1
Stanovte napětí výstupních svorkách obvodu podle zapojení na
obr.8),
b) uzlových napětí (kap. 2. Pro řešení elektrických obvodů tedy
používáme:
a) Théveninovu poučku (kap. Při řešení lineárních obvodů používáme
Kirchhoffovy zákony metody nich vyplývající. Ostatní napěťové zdroje nahradíme
zkratem proudové zdroje vyřadíme. Napětí zdrojů jsou (7, 450 110 Odpory rezistorů
jsou :%— Q. 181. Při řešení složitějších obvodů někdy označuje Théveninova
poučka jako Pollardův teorém.1. 2. 11. 11. provedeme postupně každého
zdroje.1). Jsou metody:
a) smyčkových proudů (kap.
11. METODA LINEÁRNÍ SUPERPOZICE
M etodu lineární superpozice používáme pro stanovení napětí nebo
proudu libovolném prvku elektrického obvodu několika proudovými
i napěťovými zdroji obsahujícími pouze lineární prvky.9),
c) lineární superpozice (kap.
Hledáme-li napětí nebo proud jediném prvku elektrického obvodu,
lze řešení značně zjednodušit použitím Théveninovy nebo Nortonovy
poučky.11),
c) ekvivalenci zdrojů (kap.10),
b) Nortonovu poučku (kap.
247
.1
