V učebnici se na příkladech a úlohách procvičují základy elektrotechniky, a toobvody se stejnosměrným proudem, elektrické a magnetické pole, obvody se střídavým proudem, metody a řešení elektrických obvodů, obvody s trojfázovým proudem, přechodné jevy a lineární a nelineární obvody. Určeno studentům středních škol, žákůrri učilišť a všem zájemcům o elektrotechniku.
Při řešení lineárních obvodů používáme
Kirchhoffovy zákony metody nich vyplývající.
Hledáme-li napětí nebo proud jediném prvku elektrického obvodu,
lze řešení značně zjednodušit použitím Théveninovy nebo Nortonovy
poučky.1
Stanovte napětí výstupních svorkách obvodu podle zapojení na
obr.
247
.8),
b) uzlových napětí (kap. Jsou metody:
a) smyčkových proudů (kap. METODA LINEÁRNÍ SUPERPOZICE
M etodu lineární superpozice používáme pro stanovení napětí nebo
proudu libovolném prvku elektrického obvodu několika proudovými
i napěťovými zdroji obsahujícími pouze lineární prvky.10),
b) Nortonovu poučku (kap. Výsledné napětí nebo proud libovolném prvku jsou dány
algebraickým součtem napětí nebo proudů vyvolaných jednotlivými zdro
ji.11),
c) ekvivalenci zdrojů (kap.1. Napětí zdrojů jsou (7, 450 110 Odpory rezistorů
jsou :%— Q.1).4). nutné dbát polaritu jednotlivých zdrojů. Y
Lineárním obvodem nazýváme elektrický obvod, který obsahuje
pouze lineární obvodové prvky.
11. 181.
• Příklad 11. 2. 2.11. 11. provedeme postupně každého
zdroje. Napětí nebo proud
v libovolném prvku elektrického obvodu stanoví tak, postupně
necháme zapojen vždy jeden zdroj napětí nebo proudu stanovíme napětí
nebo proud uvažovaném prvku. Při řešení složitějších obvodů někdy označuje Théveninova
poučka jako Pollardův teorém. Pro řešení elektrických obvodů tedy
používáme:
a) Théveninovu poučku (kap. Ostatní napěťové zdroje nahradíme
zkratem proudové zdroje vyřadíme.1.9),
c) lineární superpozice (kap. 2. 2. 11
