Elektrotechnika I I

| Kategorie: Učebnice  | Tento dokument chci!

Předložená učebnice Elektrotechnika II navazuje metodicky na učebnici Elektrotechnika I. Obsahuje základní pojmy ze střídavých proudů, řešení jednoduchých a složených obvodů se střídavým proudem a symbolickou metodu řešení obvodů. Jsou zde využity všechny metody a poučky, které byly uvedeny v předchozí učebnici. Dále je zde probrána problematika trojfázové soustavy a přechodných jevů v obvodech R C a RL. Při studiu Elektrotechniky II se předpokládá znalost všech elektrických a magnetických veličin, jejich vzájemných vztahů a metody řešení obvodů napájených stejnosměrným proudem.

Vydal: INFORMATORIUM, spol. s r. o. Autor: Antonín Blaho

Strana 37 z 156

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Vzájemná indukčnost v obvodu střídavého proudu při záporném ovlivňování a jeho efektivní hodnota je 17, I2coM . 32. Proudy napětí indukčnosti vázaných vzájemnou indukčnosti jsou obr. Indukované proudy v ideálních cívkách při vzájemné indukčnosti M ^■1 ^2 ¿Oun Obr. jsou začátky vinutí označeny tečkou), obě napětí jsou při stejném smyslu vinutí fázi (obr. Indukovaná napětí ideálnň cívkách při vzájemné indukčnosti M ^■1 L2 un------- UL2 -------^-O Obr. 31). Bude-li buzena cívka sekundární bude indukovat napětí cívce primární. Výraz caM představuje indukční odpor měří ohmech (Q). Vzájemná indukčnost cívek zapojených obvodu střídavého proudu může mít znaménko kladné nebo záporné —). kladné jestliže magnetické toky uvažovaných cívek při zvoleném směru proudu větvích podporují, záporné —), působí-li magnetické toky obou cívek proti sobě. 34. Proud /[ primárním obvodu zpožděn 90° napětím Napětí induko­ vané cívce vytvářeno týmž magnetickým tokem jako napětí v cívce (na obr. zapojení podle obr. Vzájemná indukčnost v obvodu střídavého proudu při kladném ovlivňování Obr. 33 je vlastní indukčnost L -f- jL2 "l- 2iVf. Závisí prostorovém rozložení cívek, smyslu vinutí (pravotočivé, levotočivé) zapojení konců vinutí. 33.p U2 I ! > § Obr. 31. 32