Elektrotechnická příručka 1988/89

| Kategorie: Kniha  | Tento dokument chci!

ZPRACOVAL KOLEKTIV AUTORŮ POD VEDENÍM DUŠANA SLÁDKA A Ing. MICHALA KŘÍŽE. Elektrotechnická příručka 1988/89 obsahuje adresy elektrotechnických institucí v ČSSR, informace o nových normách a předpisech, knihách, stykačích a relé nn a spojovacím, materiálu pro rozvod nn. Zabývá se roz­vody v elektroinstalačních kanálech z plastů, problematikou elektrických zařízení na hořlavých podkladech a v hořlavých hmotách a typizací elektrických rozvodů a zařízení ve výstavbě. Popisuje elektroosmotickévysušovaní zdivá, optické sdělovací systémy a jejich využití a uvádí několik rad a zlepšovacích návrhů pro praxi. Příručka je určena projektantům, technikům, mistrům, elektromonté­rům a všem dalším zájemcům o aktuální informace z oblasti elektro­ techniky. Pod vedením Dušana Sládka a Ing. Michala Kříže zpracoval kolektiv ...

Vydal: Alfa, vydavateľstvo technickej a ekonomickej litera­túry, n. p., 815 89 Bratislava, Hurbanovo nám. 3 Autor: Státní technické nakladatelství ALFA

Strana 228 z 264

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
spojení mezi družicemi oběžných drahách) systémy pro přenos vláknovými optickými vlnovody. mezilehlých zesilovačů, které v dlouhé trase kabelu postupně zesilují regenerují zeslabený zkreslený signál. naší příručce budeme zabývat jenom optickými sdělovacími systémy první skupiny, které mají stále větší význam a nacházejí širší praktické uplatnění řadě různých průmyslových i jiných oborů. Technologický pokrok však stále zmenšuje útlum další ztráty vláknových vlnovodů, zvětšuje odstup mezi opakovači kratších spojů umožňuje provoz bez opakovačů. Podle druhu prostředí, kterým šíří záření nesoucí informaci, se optické sdělovací systémy rozdělují systémy pro přenos volným prostředím (atmosféra, vakuum, kosmický prostor, např. systémům druhé skupiny, kterých již skončilo období experimentálních systémů začala etapa hromadného komerčního využívání, uvedeme pro informaci některé příklady instalovaných a většinou trvale provozovaných systémů. V době, kdy tato příručka dostane čtenářům, začne pracovat první transatlantický optický kabel přenosovou kapacitou 800 telefonních kanálů. Trasa dlouhá přes 000 bude mít šest jednovi- dových vláknových vlnovodů pracujících vlnové délce 300 nm a bude začleněno kolem stovky opakovačů, zdrojem záření budou laserové generátory vyrobené sloučeniny InGaAsP systém bude mít přenosovou rychlost 280 Mbit/s. Kromě výhodných vlastností mají vláknové vlnovody některé nevýhody. 1985 provozu podmořský optický kabel mezi jižní Francií Korsikou také 122 dlouhý spoj mezi Belgií Velkou Británií, který tři opakovače, přenáší současně 520 telefonních kanálů pracuje přenosovou rychlostí 280 Mbit/s. Dosud nikdy nepoužitou zvláštností 241 . Zejména tu, skleněnými nebo plastovými vlákny nelze přenášet elektrickou energii potřebnou dálkových transoceánských spojových cest napájení opakovačů, tj. Nelze zapomínat ani snadnou dostupnost materiálů pro výrobu vláknových vlnovodů, jejich cenovou výhodnost menší hmotnost s rozměry optických kabelů. Britská správa spojů již před několika roky zastavila výstavbu svého magistrálního koaxiálního systému nadále instaluje pouze systémy vláknovými optickými vlno­ vody. Podle hlavního účelu použití optické sdělovací systémy obvykle dělí dvě skupiny: spoje malé vzdálenosti používané pro přenos uvnitř zařízení, budov nebo podniků spoje na střední velké vzdálenosti využívané telekomunikační technice k přenosům místních uzlových sítích národním mezinárodním dálkovým přenosům. V mnoha zemích pracují optické sdělovací systémy určené propojení telefonních ústředen jednotlivých čtvrtích velkoměst (od 1985 i Praze) spojení meziměstskému.mocí, která bude získávat, tavením Vysloužilých vodičů koaxiálních kabelů