Elektrotechnická příručka 1988/89

| Kategorie: Kniha  | Tento dokument chci!

ZPRACOVAL KOLEKTIV AUTORŮ POD VEDENÍM DUŠANA SLÁDKA A Ing. MICHALA KŘÍŽE. Elektrotechnická příručka 1988/89 obsahuje adresy elektrotechnických institucí v ČSSR, informace o nových normách a předpisech, knihách, stykačích a relé nn a spojovacím, materiálu pro rozvod nn. Zabývá se roz­vody v elektroinstalačních kanálech z plastů, problematikou elektrických zařízení na hořlavých podkladech a v hořlavých hmotách a typizací elektrických rozvodů a zařízení ve výstavbě. Popisuje elektroosmotickévysušovaní zdivá, optické sdělovací systémy a jejich využití a uvádí několik rad a zlepšovacích návrhů pro praxi. Příručka je určena projektantům, technikům, mistrům, elektromonté­rům a všem dalším zájemcům o aktuální informace z oblasti elektro­ techniky. Pod vedením Dušana Sládka a Ing. Michala Kříže zpracoval kolektiv ...

Vydal: Alfa, vydavateľstvo technickej a ekonomickej litera­túry, n. p., 815 89 Bratislava, Hurbanovo nám. 3 Autor: Státní technické nakladatelství ALFA

Strana 225 z 264

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
1876 Kerrův elektrooptický jev, tj. Tehdy však technika ještě nebyla potřebné výši, proto zůstalo jenom objevů. Zájem přenos informací optických frekvencích oživil po osmdesáti letech realizaci optických sdělovacích systémů přispěl zejména vývoj kompaktních dosti účinných polovodičových zdrojů světla detektorů světelného záření první polovině šedesátých let. Nápad nebyl zcela nový, protože Alexander Graham Belljiž roce 1880, kdy jeho elektrické telefony již hromadně vyráběly, předváděl své zařízení Fotofon pro optický přenos řeči dálku několika set metrů. Dále byl 1845 Faradayův magnetooptický jev (stáčení roviny polarizace světla magnetickém poli) ar. rozštěpení světelného paprsku elektrickém poli kolmém směr šíření polarizovaného světla. Před více naž půl­ druhým stoletím objevil anglický fyzik David Brewster, průhledné izotropní materiály působením mechanických silstávají anizotropními. Přístroj pracující akusticko-optiekou modulací světelného svazku se pro přílišnou složitost nepatrnou citlivost praxi neosvědčil. Teprve 1970 vyrobila firma Corning Glass Works ze syntetického křemene vláknový optický vlnovod, který měl vlnové délce 850 útlum menší než dB/km. Další vývoj byl již velmi rychlý. Vzhledem tomu, zájmová oblast optických sdělovacích systémů spadá pásma vlnových délek sahajících stovek tisíce (výhle­ dově) nanometrů, zahrnuje tedy oblast viditelného světla 380 do 780 nm, bude vhodné připomenout, pojmy světlo optický mají tomto oboru sdělovací techniky mnohem širší význam, protože frekvenční pásmo, němž optické sdělovací systémy pracují nebo brzy budou pracovat, většinou leží daleko mimo oblast viditelného světla. První zkoušky skončily neúspěchem pro obrovské ztráty dosahujíoí jednoho tisíce decibelů na 1km délky.klasická telekomunikační technika zajistit úspěšný rozvoj nových spojových služeb, proto nutné hledat zcela nové možnosti. Práce uveřejněná 1966 navrhovala použít vedení světelného záření optické vlnovody tvaru skleněných vláken. století). Také šířka přenášeného pásma vzrostla během jednoho desetiletí jednotek megahertzů jednotky gigahertzů. Významný byl objev vedení světla die­ lektrickým prostředím (John Tyndall, konec 19. Také některé ještě starší objevy, které mnohem později aspoň zčásti přispěly ke vzniku optoelektroniky, byly zase zapomenuty. Začátkem šedesátých let zájem odborníků soustředil přenos informací svě­ telným zářením. Také pojem světlo, který terminologii veličin zařízení klasifikován jako viditelná zářivá energie, nemusí být vždy zcela jednoznačný již proto, že mezinárodní názvosloví jeho normalizace stále zřetelněji směřují 238 . 1975 Vyráběly vláknové vlnovody útlumem řádu jednotek decibelů 1km rovněž vlnové délce 850 1978 byl vyroben vláknový vlnovod, který měl vlnové délce 300 útlum již jen několik desetin decibelu lem