tomu je
však nezbytná další jedna díra kotouči. tomu ovšem zapotřebí více
světelných závor. počítá, kolik stupňů kotouč pootočil, druhá zjiš
ťuje směr otáčení (ve směru nebo proti směru hodinových ručiček), třetí používá
ke stanovení nulového postavení kotouče. 6. Tak vzniká
vzorek znázorněný obr.87
Otáčkoměr možno použít měření otáček, ale také zjišťování postavení
kotouče, tedy úhlu natočení vůči nějakému vztažnému bodu.9. Každých 22,5° mění čidly snímaný vzorek,
přičemž každý vzorek průběhu jedné otáčky kotouče jiný, tzn. Pokud bychom chtěli zvýšit přesnost, museli bychom přidat
další kruh dvojnásobkem, tedy segmenty. Počet otvorů jednoho kruhu
k druhému zmenšuje polovinu, zato šířka otvorů zdvojnásobuje. Takový snímač otá
ček nebo úhlu nachází dnes důležité uplatnění robotíce. Počet segmentů úměrně tomu
i přesnost roste mocninou Jedná tedy binární (dvojkovou) číselnou sousta-
Ohr. Tato světelná závora nutná, protože
obě předchozí zjišťují jen změny úhlu, nikoli však absolutní polohu. hlásí řídicímu po
čítači, jakém úhlu nachází rameno robotu.9 Kódovací kotouč úhlového kodéru
. Např. může být
jednoznačně určen každý segment tvořící 1/16 kotouče tím postavení kotouče
s přesností 22,5°. Jedna např. moderních aplikacích pou
žívá takzvaný úhlový kodér, který pracuje dvojkovém (binárním) principu.
Tento kódovací kotouč řídí čtyři světelné závory, ležící jedné radiále (polomě
ru úsečce procházející středem). Kotouč
je přitom opatřen několika kruhy otvorů. Takové řešení třemi světelnými závora
mije provozně úspěšné jen určitých podmínek. 6
