V minulosti případech, kdy fotodioda (dříve selenová namísto dnešní křemí- I
kové) pracovala naprázdno, mluvilo fotoelementu. Protože této oseje |
napětí vždy nulové, vládnou zde podmínky zkratu zkratový proud úměrný
světlu dopadajícímu diodu.2 Charakteristiky proud-napětífotodiody při různém osvícení. zkratový
proud klesá záporné oblasti, jeho absolutní hodnota tedy roste
. Plochá část křivky I
v levém dolním kvadrantu posunuje dolů, tzn. Sériové zapojení fotodiodou po- I
larizovanou závěrném směru odporem leží mezi oběma póly napěťového zdro
je. schéma konfigurace nakrátko.obr. Tento proud vyvolává úbytek napětí odporu. Závěrný proud závěrném napětí téměř nezávislý. Jestli- I
že intenzita světla postupně zvyšuje, charakteristika klesá.
Průsečíky vodorovnou osou znázorňují chod naprázdno. praxi neleží pracovní body I
40
Obr.
Obraťme nyní fotodiodám praxi. 3.
Na obr. působí fotodióda jako zdroj napětí, které vyvolává proud procháze- I
jící vstupním obvodem zesilovače (zde rozdíl konfigurace 1ajedná zesi- ,
lovač proudu). Proud tomto sériovém zapojení závisí osvícení fotodiody („ideální“ zesilovací I
stupeň neodebírá žádný proud). Křivky protínají
svislou osu proudu tím níže, čím osvětlení intenzivnější. Obr. Tento proud coby míra osvícení zesiluje. rostoucí inten
zitou dopadajícího světla charakteristika propadá, závěrný, příp.2 ukazuje oba pracovní režimy na
charakteristikách diod (proud diody vztahu napětí).
Tento úbytek, který tedy rovněž závisí osvícení diody, zesilovač zesílí. Horní křivka (Id)je klasic
ká závěrná charakteristika, která charakterizuje naprostou tmu kolem diody. 3., proud závěrném směru se
zvětšuje. Zde proud nulový I
a prahové napětí mění podle dopadajícího světla
