Proud tomto sériovém zapojení závisí osvícení fotodiody („ideální“ zesilovací I
stupeň neodebírá žádný proud). Zde proud nulový I
a prahové napětí mění podle dopadajícího světla.
Průsečíky vodorovnou osou znázorňují chod naprázdno.
Na obr.
Tento úbytek, který tedy rovněž závisí osvícení diody, zesilovač zesílí. praxi neleží pracovní body I
40
Obr.
Obraťme nyní fotodiodám praxi. schéma konfigurace nakrátko. Tento proud coby míra osvícení zesiluje. Závěrný proud závěrném napětí téměř nezávislý. Plochá část křivky I
v levém dolním kvadrantu posunuje dolů, tzn. zkratový
proud klesá záporné oblasti, jeho absolutní hodnota tedy roste
., proud závěrném směru se
zvětšuje.2 ukazuje oba pracovní režimy na
charakteristikách diod (proud diody vztahu napětí).2 Charakteristiky proud-napětífotodiody při různém osvícení. Jestli- I
že intenzita světla postupně zvyšuje, charakteristika klesá. Křivky protínají
svislou osu proudu tím níže, čím osvětlení intenzivnější. 3. Sériové zapojení fotodiodou po- I
larizovanou závěrném směru odporem leží mezi oběma póly napěťového zdro
je.
V minulosti případech, kdy fotodioda (dříve selenová namísto dnešní křemí- I
kové) pracovala naprázdno, mluvilo fotoelementu. působí fotodióda jako zdroj napětí, které vyvolává proud procháze- I
jící vstupním obvodem zesilovače (zde rozdíl konfigurace 1ajedná zesi- ,
lovač proudu). rostoucí inten
zitou dopadajícího světla charakteristika propadá, závěrný, příp. Obr. Tento proud vyvolává úbytek napětí odporu. Horní křivka (Id)je klasic
ká závěrná charakteristika, která charakterizuje naprostou tmu kolem diody.obr. Protože této oseje |
napětí vždy nulové, vládnou zde podmínky zkratu zkratový proud úměrný
světlu dopadajícímu diodu. 3
