zkratový
proud klesá záporné oblasti, jeho absolutní hodnota tedy roste
. Proud tomto sériovém zapojení závisí osvícení fotodiody („ideální“ zesilovací I
stupeň neodebírá žádný proud). Sériové zapojení fotodiodou po- I
larizovanou závěrném směru odporem leží mezi oběma póly napěťového zdro
je.
Tento úbytek, který tedy rovněž závisí osvícení diody, zesilovač zesílí. Závěrný proud závěrném napětí téměř nezávislý. Tento proud vyvolává úbytek napětí odporu.
V minulosti případech, kdy fotodioda (dříve selenová namísto dnešní křemí- I
kové) pracovala naprázdno, mluvilo fotoelementu. Obr. Plochá část křivky I
v levém dolním kvadrantu posunuje dolů, tzn. Tento proud coby míra osvícení zesiluje. Křivky protínají
svislou osu proudu tím níže, čím osvětlení intenzivnější.
Na obr. 3. Protože této oseje |
napětí vždy nulové, vládnou zde podmínky zkratu zkratový proud úměrný
světlu dopadajícímu diodu.2 Charakteristiky proud-napětífotodiody při různém osvícení. Zde proud nulový I
a prahové napětí mění podle dopadajícího světla. schéma konfigurace nakrátko.
Průsečíky vodorovnou osou znázorňují chod naprázdno. Horní křivka (Id)je klasic
ká závěrná charakteristika, která charakterizuje naprostou tmu kolem diody.
Obraťme nyní fotodiodám praxi. působí fotodióda jako zdroj napětí, které vyvolává proud procháze- I
jící vstupním obvodem zesilovače (zde rozdíl konfigurace 1ajedná zesi- ,
lovač proudu).obr.2 ukazuje oba pracovní režimy na
charakteristikách diod (proud diody vztahu napětí). praxi neleží pracovní body I
40
Obr. 3. Jestli- I
že intenzita světla postupně zvyšuje, charakteristika klesá., proud závěrném směru se
zvětšuje. rostoucí inten
zitou dopadajícího světla charakteristika propadá, závěrný, příp
