Proud tomto sériovém zapojení závisí osvícení fotodiody („ideální“ zesilovací I
stupeň neodebírá žádný proud). Zde proud nulový I
a prahové napětí mění podle dopadajícího světla. 3. Plochá část křivky I
v levém dolním kvadrantu posunuje dolů, tzn. Horní křivka (Id)je klasic
ká závěrná charakteristika, která charakterizuje naprostou tmu kolem diody., proud závěrném směru se
zvětšuje.2 Charakteristiky proud-napětífotodiody při různém osvícení. Jestli- I
že intenzita světla postupně zvyšuje, charakteristika klesá. Tento proud vyvolává úbytek napětí odporu.
Obraťme nyní fotodiodám praxi. Sériové zapojení fotodiodou po- I
larizovanou závěrném směru odporem leží mezi oběma póly napěťového zdro
je. Tento proud coby míra osvícení zesiluje. praxi neleží pracovní body I
40
Obr.obr. rostoucí inten
zitou dopadajícího světla charakteristika propadá, závěrný, příp.
V minulosti případech, kdy fotodioda (dříve selenová namísto dnešní křemí- I
kové) pracovala naprázdno, mluvilo fotoelementu. Křivky protínají
svislou osu proudu tím níže, čím osvětlení intenzivnější.
Tento úbytek, který tedy rovněž závisí osvícení diody, zesilovač zesílí.2 ukazuje oba pracovní režimy na
charakteristikách diod (proud diody vztahu napětí). působí fotodióda jako zdroj napětí, které vyvolává proud procháze- I
jící vstupním obvodem zesilovače (zde rozdíl konfigurace 1ajedná zesi- ,
lovač proudu).
Průsečíky vodorovnou osou znázorňují chod naprázdno. schéma konfigurace nakrátko.
Na obr. 3. Závěrný proud závěrném napětí téměř nezávislý. Protože této oseje |
napětí vždy nulové, vládnou zde podmínky zkratu zkratový proud úměrný
světlu dopadajícímu diodu. zkratový
proud klesá záporné oblasti, jeho absolutní hodnota tedy roste
. Obr
