3. schéma konfigurace nakrátko. Jestli- I
že intenzita světla postupně zvyšuje, charakteristika klesá. Sériové zapojení fotodiodou po- I
larizovanou závěrném směru odporem leží mezi oběma póly napěťového zdro
je.
Tento úbytek, který tedy rovněž závisí osvícení diody, zesilovač zesílí., proud závěrném směru se
zvětšuje.
Průsečíky vodorovnou osou znázorňují chod naprázdno. Tento proud vyvolává úbytek napětí odporu. rostoucí inten
zitou dopadajícího světla charakteristika propadá, závěrný, příp. Plochá část křivky I
v levém dolním kvadrantu posunuje dolů, tzn. Křivky protínají
svislou osu proudu tím níže, čím osvětlení intenzivnější. Obr. Tento proud coby míra osvícení zesiluje.2 ukazuje oba pracovní režimy na
charakteristikách diod (proud diody vztahu napětí).
Obraťme nyní fotodiodám praxi. Horní křivka (Id)je klasic
ká závěrná charakteristika, která charakterizuje naprostou tmu kolem diody. Závěrný proud závěrném napětí téměř nezávislý.obr. Protože této oseje |
napětí vždy nulové, vládnou zde podmínky zkratu zkratový proud úměrný
světlu dopadajícímu diodu.
V minulosti případech, kdy fotodioda (dříve selenová namísto dnešní křemí- I
kové) pracovala naprázdno, mluvilo fotoelementu.2 Charakteristiky proud-napětífotodiody při různém osvícení. Zde proud nulový I
a prahové napětí mění podle dopadajícího světla. 3. zkratový
proud klesá záporné oblasti, jeho absolutní hodnota tedy roste
.
Na obr. praxi neleží pracovní body I
40
Obr. působí fotodióda jako zdroj napětí, které vyvolává proud procháze- I
jící vstupním obvodem zesilovače (zde rozdíl konfigurace 1ajedná zesi- ,
lovač proudu). Proud tomto sériovém zapojení závisí osvícení fotodiody („ideální“ zesilovací I
stupeň neodebírá žádný proud)
