Proud tomto sériovém zapojení závisí osvícení fotodiody („ideální“ zesilovací I
stupeň neodebírá žádný proud). Křivky protínají
svislou osu proudu tím níže, čím osvětlení intenzivnější. 3. 3. Plochá část křivky I
v levém dolním kvadrantu posunuje dolů, tzn., proud závěrném směru se
zvětšuje. Tento proud vyvolává úbytek napětí odporu. Tento proud coby míra osvícení zesiluje. Obr. praxi neleží pracovní body I
40
Obr. schéma konfigurace nakrátko. zkratový
proud klesá záporné oblasti, jeho absolutní hodnota tedy roste
. Závěrný proud závěrném napětí téměř nezávislý.2 Charakteristiky proud-napětífotodiody při různém osvícení. Zde proud nulový I
a prahové napětí mění podle dopadajícího světla.
Průsečíky vodorovnou osou znázorňují chod naprázdno. působí fotodióda jako zdroj napětí, které vyvolává proud procháze- I
jící vstupním obvodem zesilovače (zde rozdíl konfigurace 1ajedná zesi- ,
lovač proudu). rostoucí inten
zitou dopadajícího světla charakteristika propadá, závěrný, příp. Horní křivka (Id)je klasic
ká závěrná charakteristika, která charakterizuje naprostou tmu kolem diody.
Tento úbytek, který tedy rovněž závisí osvícení diody, zesilovač zesílí.2 ukazuje oba pracovní režimy na
charakteristikách diod (proud diody vztahu napětí). Jestli- I
že intenzita světla postupně zvyšuje, charakteristika klesá.
Obraťme nyní fotodiodám praxi.
V minulosti případech, kdy fotodioda (dříve selenová namísto dnešní křemí- I
kové) pracovala naprázdno, mluvilo fotoelementu. Protože této oseje |
napětí vždy nulové, vládnou zde podmínky zkratu zkratový proud úměrný
světlu dopadajícímu diodu. Sériové zapojení fotodiodou po- I
larizovanou závěrném směru odporem leží mezi oběma póly napěťového zdro
je.
Na obr.obr
