Na obr.
Průsečíky vodorovnou osou znázorňují chod naprázdno. působí fotodióda jako zdroj napětí, které vyvolává proud procháze- I
jící vstupním obvodem zesilovače (zde rozdíl konfigurace 1ajedná zesi- ,
lovač proudu). praxi neleží pracovní body I
40
Obr. 3. Plochá část křivky I
v levém dolním kvadrantu posunuje dolů, tzn.obr. Závěrný proud závěrném napětí téměř nezávislý. schéma konfigurace nakrátko.
Obraťme nyní fotodiodám praxi. Tento proud coby míra osvícení zesiluje.2 ukazuje oba pracovní režimy na
charakteristikách diod (proud diody vztahu napětí). Tento proud vyvolává úbytek napětí odporu. 3. Obr. Zde proud nulový I
a prahové napětí mění podle dopadajícího světla. Křivky protínají
svislou osu proudu tím níže, čím osvětlení intenzivnější., proud závěrném směru se
zvětšuje. Horní křivka (Id)je klasic
ká závěrná charakteristika, která charakterizuje naprostou tmu kolem diody.
V minulosti případech, kdy fotodioda (dříve selenová namísto dnešní křemí- I
kové) pracovala naprázdno, mluvilo fotoelementu. zkratový
proud klesá záporné oblasti, jeho absolutní hodnota tedy roste
.
Tento úbytek, který tedy rovněž závisí osvícení diody, zesilovač zesílí. Proud tomto sériovém zapojení závisí osvícení fotodiody („ideální“ zesilovací I
stupeň neodebírá žádný proud). Protože této oseje |
napětí vždy nulové, vládnou zde podmínky zkratu zkratový proud úměrný
světlu dopadajícímu diodu. Sériové zapojení fotodiodou po- I
larizovanou závěrném směru odporem leží mezi oběma póly napěťového zdro
je. Jestli- I
že intenzita světla postupně zvyšuje, charakteristika klesá.2 Charakteristiky proud-napětífotodiody při různém osvícení. rostoucí inten
zitou dopadajícího světla charakteristika propadá, závěrný, příp
