Horní křivka (Id)je klasic
ká závěrná charakteristika, která charakterizuje naprostou tmu kolem diody.
Na obr. působí fotodióda jako zdroj napětí, které vyvolává proud procháze- I
jící vstupním obvodem zesilovače (zde rozdíl konfigurace 1ajedná zesi- ,
lovač proudu).
Tento úbytek, který tedy rovněž závisí osvícení diody, zesilovač zesílí.2 Charakteristiky proud-napětífotodiody při různém osvícení. praxi neleží pracovní body I
40
Obr. 3. 3. schéma konfigurace nakrátko. Obr. zkratový
proud klesá záporné oblasti, jeho absolutní hodnota tedy roste
. Křivky protínají
svislou osu proudu tím níže, čím osvětlení intenzivnější.
Obraťme nyní fotodiodám praxi. rostoucí inten
zitou dopadajícího světla charakteristika propadá, závěrný, příp. Tento proud vyvolává úbytek napětí odporu.2 ukazuje oba pracovní režimy na
charakteristikách diod (proud diody vztahu napětí).
V minulosti případech, kdy fotodioda (dříve selenová namísto dnešní křemí- I
kové) pracovala naprázdno, mluvilo fotoelementu. Tento proud coby míra osvícení zesiluje. Proud tomto sériovém zapojení závisí osvícení fotodiody („ideální“ zesilovací I
stupeň neodebírá žádný proud).obr. Jestli- I
že intenzita světla postupně zvyšuje, charakteristika klesá. Sériové zapojení fotodiodou po- I
larizovanou závěrném směru odporem leží mezi oběma póly napěťového zdro
je.
Průsečíky vodorovnou osou znázorňují chod naprázdno. Závěrný proud závěrném napětí téměř nezávislý. Protože této oseje |
napětí vždy nulové, vládnou zde podmínky zkratu zkratový proud úměrný
světlu dopadajícímu diodu., proud závěrném směru se
zvětšuje. Plochá část křivky I
v levém dolním kvadrantu posunuje dolů, tzn. Zde proud nulový I
a prahové napětí mění podle dopadajícího světla
