působí fotodióda jako zdroj napětí, které vyvolává proud procháze- I
jící vstupním obvodem zesilovače (zde rozdíl konfigurace 1ajedná zesi- ,
lovač proudu). 3.
Průsečíky vodorovnou osou znázorňují chod naprázdno.2 Charakteristiky proud-napětífotodiody při různém osvícení.
V minulosti případech, kdy fotodioda (dříve selenová namísto dnešní křemí- I
kové) pracovala naprázdno, mluvilo fotoelementu.
Obraťme nyní fotodiodám praxi.
Na obr.
Tento úbytek, který tedy rovněž závisí osvícení diody, zesilovač zesílí. Závěrný proud závěrném napětí téměř nezávislý. Sériové zapojení fotodiodou po- I
larizovanou závěrném směru odporem leží mezi oběma póly napěťového zdro
je. Jestli- I
že intenzita světla postupně zvyšuje, charakteristika klesá. Protože této oseje |
napětí vždy nulové, vládnou zde podmínky zkratu zkratový proud úměrný
světlu dopadajícímu diodu. zkratový
proud klesá záporné oblasti, jeho absolutní hodnota tedy roste
. Zde proud nulový I
a prahové napětí mění podle dopadajícího světla. Horní křivka (Id)je klasic
ká závěrná charakteristika, která charakterizuje naprostou tmu kolem diody. Tento proud vyvolává úbytek napětí odporu.obr., proud závěrném směru se
zvětšuje. Obr. 3. Křivky protínají
svislou osu proudu tím níže, čím osvětlení intenzivnější. schéma konfigurace nakrátko. Proud tomto sériovém zapojení závisí osvícení fotodiody („ideální“ zesilovací I
stupeň neodebírá žádný proud). praxi neleží pracovní body I
40
Obr. Plochá část křivky I
v levém dolním kvadrantu posunuje dolů, tzn. Tento proud coby míra osvícení zesiluje. rostoucí inten
zitou dopadajícího světla charakteristika propadá, závěrný, příp.2 ukazuje oba pracovní režimy na
charakteristikách diod (proud diody vztahu napětí)
