, proud závěrném směru se
zvětšuje. rostoucí inten
zitou dopadajícího světla charakteristika propadá, závěrný, příp. Obr. praxi neleží pracovní body I
40
Obr. 3.
Na obr. Tento proud vyvolává úbytek napětí odporu.
Tento úbytek, který tedy rovněž závisí osvícení diody, zesilovač zesílí. zkratový
proud klesá záporné oblasti, jeho absolutní hodnota tedy roste
. schéma konfigurace nakrátko.
V minulosti případech, kdy fotodioda (dříve selenová namísto dnešní křemí- I
kové) pracovala naprázdno, mluvilo fotoelementu. Tento proud coby míra osvícení zesiluje. Protože této oseje |
napětí vždy nulové, vládnou zde podmínky zkratu zkratový proud úměrný
světlu dopadajícímu diodu. Plochá část křivky I
v levém dolním kvadrantu posunuje dolů, tzn. působí fotodióda jako zdroj napětí, které vyvolává proud procháze- I
jící vstupním obvodem zesilovače (zde rozdíl konfigurace 1ajedná zesi- ,
lovač proudu).obr. 3.2 Charakteristiky proud-napětífotodiody při různém osvícení.
Průsečíky vodorovnou osou znázorňují chod naprázdno. Sériové zapojení fotodiodou po- I
larizovanou závěrném směru odporem leží mezi oběma póly napěťového zdro
je. Křivky protínají
svislou osu proudu tím níže, čím osvětlení intenzivnější. Jestli- I
že intenzita světla postupně zvyšuje, charakteristika klesá.
Obraťme nyní fotodiodám praxi. Proud tomto sériovém zapojení závisí osvícení fotodiody („ideální“ zesilovací I
stupeň neodebírá žádný proud). Závěrný proud závěrném napětí téměř nezávislý. Horní křivka (Id)je klasic
ká závěrná charakteristika, která charakterizuje naprostou tmu kolem diody. Zde proud nulový I
a prahové napětí mění podle dopadajícího světla.2 ukazuje oba pracovní režimy na
charakteristikách diod (proud diody vztahu napětí)
