Plochá část křivky I
v levém dolním kvadrantu posunuje dolů, tzn. Horní křivka (Id)je klasic
ká závěrná charakteristika, která charakterizuje naprostou tmu kolem diody. rostoucí inten
zitou dopadajícího světla charakteristika propadá, závěrný, příp. Křivky protínají
svislou osu proudu tím níže, čím osvětlení intenzivnější. praxi neleží pracovní body I
40
Obr. Jestli- I
že intenzita světla postupně zvyšuje, charakteristika klesá. 3.2 ukazuje oba pracovní režimy na
charakteristikách diod (proud diody vztahu napětí). Tento proud coby míra osvícení zesiluje.
Na obr. Protože této oseje |
napětí vždy nulové, vládnou zde podmínky zkratu zkratový proud úměrný
světlu dopadajícímu diodu. schéma konfigurace nakrátko.2 Charakteristiky proud-napětífotodiody při různém osvícení. Tento proud vyvolává úbytek napětí odporu. 3.
V minulosti případech, kdy fotodioda (dříve selenová namísto dnešní křemí- I
kové) pracovala naprázdno, mluvilo fotoelementu. Závěrný proud závěrném napětí téměř nezávislý. Obr. působí fotodióda jako zdroj napětí, které vyvolává proud procháze- I
jící vstupním obvodem zesilovače (zde rozdíl konfigurace 1ajedná zesi- ,
lovač proudu)., proud závěrném směru se
zvětšuje.
Obraťme nyní fotodiodám praxi. Sériové zapojení fotodiodou po- I
larizovanou závěrném směru odporem leží mezi oběma póly napěťového zdro
je. zkratový
proud klesá záporné oblasti, jeho absolutní hodnota tedy roste
.obr. Zde proud nulový I
a prahové napětí mění podle dopadajícího světla.
Průsečíky vodorovnou osou znázorňují chod naprázdno. Proud tomto sériovém zapojení závisí osvícení fotodiody („ideální“ zesilovací I
stupeň neodebírá žádný proud).
Tento úbytek, který tedy rovněž závisí osvícení diody, zesilovač zesílí
