Kdo zná první díl série „Elektronika tajemství zbavená“, již ví, oč tentokrát běží: díky grafům, schématům, fotografiím a především nesčetným pokusům máme popisované jevy jakona dlani. Tento druhý díl přichází vhod i těm, kteří neznají první díl, ale mají základní povědomí o elektronických součástkách. Mnoho experimentálních zapojení má praktické použitía vyplatí se postavit si je: různé zesilovače, domácí telefon, měřiče osvětlení a od nich odvozené spínače, regulátor vytápění, jednoduchý radiopřijímač atd. Kdo již má nějaké praktickézkušenosti, může si pro další pokusy postavit podle kapitoly 10 některý ze dvou popisovaných stejnosměrných zdrojů napájených ze sítě a tím se zbavit nutnosti používat bateriea zároveň zvýšit úroveň své experimentální laboratoře.Mnoho potěšení při čtení a především experimentování.
Stejný trikjako obr.
Zapojení ope
račními zesilovači nejsou zpra
vidla tak komplikovaná jako je
tomu obr.
R3 odpovídá hodnotě paralelníkombinace R1. tujícím vstupu. Následující
jednoduché zapojení zesilovače
(invertujícího zesilovače) by
mohlo nahradit tranzistorový
stupeň kolektorovým odpo
rem. nehraje nijak
významnou roli, protože přes něj přičítá V.
Záporná zpětná vazba 100 výstupu je
stejné napětí jako neinvertujícím vstupu.
.
V následujícím zapojení vstupní napětí vždy
shodné výstupním. 33. Rozmístění součástek zapojení Obr. Obě vstupnínapětíse sčítajínegativně. Napětí obou potenciometrů sčítají, neboť oba dodávají
proud odporu R5, němž vzniká napětípro neinvertující vstup.
Obr.
S hodnotami součástek, které jsou sché
matu zapojení, dostaneme stonásobné zesílení. 29, avšak inver-
součtověho obvodu.
Protože většinou mnohem větší než bý
vají většinou stejné.67
výhodnou vlast
nost operačního
zesilovače, že
jeho funkci mů
žeme určit po
m ocí vnějších
součástek.
Obr
