Kdo zná první díl série „Elektronika tajemství zbavená“, již ví, oč tentokrát běží: díky grafům, schématům, fotografiím a především nesčetným pokusům máme popisované jevy jakona dlani. Tento druhý díl přichází vhod i těm, kteří neznají první díl, ale mají základní povědomí o elektronických součástkách. Mnoho experimentálních zapojení má praktické použitía vyplatí se postavit si je: různé zesilovače, domácí telefon, měřiče osvětlení a od nich odvozené spínače, regulátor vytápění, jednoduchý radiopřijímač atd. Kdo již má nějaké praktickézkušenosti, může si pro další pokusy postavit podle kapitoly 10 některý ze dvou popisovaných stejnosměrných zdrojů napájených ze sítě a tím se zbavit nutnosti používat bateriea zároveň zvýšit úroveň své experimentální laboratoře.Mnoho potěšení při čtení a především experimentování.
Následující
jednoduché zapojení zesilovače
(invertujícího zesilovače) by
mohlo nahradit tranzistorový
stupeň kolektorovým odpo
rem.
. Napětí obou potenciometrů sčítají, neboť oba dodávají
proud odporu R5, němž vzniká napětípro neinvertující vstup. 29, avšak inver-
součtověho obvodu.
Obr.
Obr.
Zapojení ope
račními zesilovači nejsou zpra
vidla tak komplikovaná jako je
tomu obr. Obě vstupnínapětíse sčítajínegativně.
Protože většinou mnohem větší než bý
vají většinou stejné.67
výhodnou vlast
nost operačního
zesilovače, že
jeho funkci mů
žeme určit po
m ocí vnějších
součástek.
R3 odpovídá hodnotě paralelníkombinace R1.
V následujícím zapojení vstupní napětí vždy
shodné výstupním.
S hodnotami součástek, které jsou sché
matu zapojení, dostaneme stonásobné zesílení.
Záporná zpětná vazba 100 výstupu je
stejné napětí jako neinvertujícím vstupu. Rozmístění součástek zapojení Obr. Stejný trikjako obr. nehraje nijak
významnou roli, protože přes něj přičítá V. 33. tujícím vstupu
