Po seznání stručného účelu a přehledného rozdělení elektroměrů obírá se autor ve spise elektromagnetickými a elektrotechnickými měřickými základy, jež tvoří podstatu elektroměrové techniky i praxe, která se ve spise uvádí povšechným vývojem elektroměrů cizích i zdejších tak, jak je postupem času požadoval rozvíjející se elektrárenský provoz.Po dokonalém přehledu postupného vývoje elektroměrové techniky rozebírá autor velmi podrobně podstatu a činnost indukčních elektroměrů, nejrozšířenějších to měřicích přístrojů vůbec. Dále uvádí princip a ...
Autor: ESČ Praha Cyril Macháček
Strana 84 z 534
Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.
lih u
T hom son princip otáčení kotouče nesouměrném střídavém magnetickém poli. Rovněž uvedené překlápění elek
troměru, jímž zanikne každá stopa registrace předchozí odčítací periodě, není pro
vozu nijak vítané.
Tato podstata dala dosavadním konstrukcím elektroměrů střídavý proud
zcela nový směr. novější době druží těmto nevýhodám skutečnost, elektro
lytického elektroměru možno užívati jen stejnosměrných sítích, jichž moderních
elektrárnách, některá místní zařízení, téměř není.
V polovině osmdesátých let minulého století objevil Americe prof. Galileo Ferraris Turině převedl tento princip elektrodyna-
mický zákon: „Střídavé účinky dvou fázi posunutých magnetických polí uza
vřený ložiskách otáčivě uložený vodič tvaru zvonu, bubnu nebo kotouče způ
sobují jeho otáčení. ELEKTROMĚRY STŘÍDAVÝ PROUD. Ferraris měl na
mysli ampérhodinový elektroměr. Užívalo sice jednak elektro-
dynamických pak také elektromechanických elektroměrů, upravených pro stří
davý proud, avšak značnější náklady malá spolehlivost plně neuspokojovaly. Tliomsoniiv princip Ferrarisův zákon základ indukčních elektro
měrů. svém vynálezci tento druh elektroměrů střídavý proud
nazývá tro rra riso nebo také Skutečného pokroku
se zejména dosáhlo, když užilo známé magnetické brzdy, jež plně nahradila Fer-
rarisem požadované zvláštní zařízení, které brzdilo otáčky bubnu úměrně se
čtvercem jeho rychlosti. Aby bylo . Odčítání menší spotřeby jest nepřesné.
Má-li působiti kotouč nebo buben největší tažná síla, musí býti při zatížení
bez indukce fázový posun mezi oběma účinnými (hnacími) magnetickými toky 90°.zabráněno překlápění neoprávněným
osobám, sklopná část elektroměru připlombována pevné části.
1$.
Roku 1888 prof.“ Tento elektrodynamický indukční zákon nazýván Ferrari-
sovým, neboť Ferraris jej první podal vědeckému přezkoumání Akademii věd
v Turině.
Stupnice bývají sice značeny kWh, avšak toto dělení platí pouze při určitém stálém
napětí sítě.
83
. Poněvadž také dokázal, točivý pohyb bubnu jest úměrný
čtverci vinutím protékajícího proudu tedy také čtvercinesouměrného toku proudem
buzeného, musila potom býti výsledná rychlost otáčení vhodně brzděného bubnu
přímo úměrná velikosti proudu. .
Nevýhodou elektrolytických elektroměrů je, jsou pouze ampérhodinové.
V předloženém vědeckém důkaze podával Ferraris zároveň návrh využití
tohoto zákona elektroměrů střídavý proud. postupné pole, jež při
svém postupu béře sebou otáčivý vodič —kotouč. Otáčky bubnu přenášely počítací strojek,
takže jeho údaj byl úměrný elektrickému množství, ježto prof.
1.čepu spodní části svého pouzdra.
Když byl překonán mylný názor domnělé hospodárnosti stejnosměrného
proudu začalo čím dále hojnější míře užívati střídavého proudu, zejména pro
jeho hospodárný přenos dálku snadnou transformací, byli výrobci nuceni řešiti
speciální konstrukci elektroměru střídavý proud.
Je-li jedno střídavé pole buzeno napětím sítě druhé proudem spotřebiče I
a je-li při tom splněna podmínka 900posunu mezi oběma vyrobenými toky, působícími
na kotouč, úhlová rychlost kotouče přesně úměrná součinu obou účinných
magnetických toků tedy součinu veličin toky vzbuzujících: konst.
Tento nejzákladnější návrh využívá indukčních reakcí vířivých proudů otá
čivém vodiči (kotouči bubnu), indukovaných dvěma střídavými magnetickými
poli časově prostorově posunutými, čímž vytvoří zv. Navrhoval, aby kladl proti otá
čení bubnu nějakým vhodným zařízením odpor, který byl úměrný čtverci rych
losti otáčení bubnu
