ELEKTROMĚRY Technika a praxe

| Kategorie: Kniha  | Tento dokument chci!

Po seznání stručného účelu a přehledného rozdělení elektroměrů obírá se autor ve spise elektromagnetickými a elektrotechnickými měřickými základy, jež tvoří podstatu elektroměrové techniky i praxe, která se ve spise uvádí povšechným vývojem elektroměrů cizích i zdejších tak, jak je postupem času požadoval rozvíjející se elektrárenský provoz.Po dokonalém přehledu postupného vývoje elektroměrové techniky rozebírá autor velmi podrobně podstatu a činnost indukčních elektroměrů, nejrozšířenějších to měřicích přístrojů vůbec. Dále uvádí princip a ...

Autor: ESČ Praha Cyril Macháček

Strana 108 z 534

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Tímto měřičem ma­ xima byl podstatě diferenciální teploměr, jehož jedno rameno působil odebíraný proud (viz topné vinutí), měře­ ný normálním elektroměrem. Elektrárenská hospodářská praxe neuspokojila ceněním odběru podle regi­ strace sazbových elektroměrů požadovala výrobcích zv. 2. * * * Vedle dvojsazbových elektroměrů požadoval elektrárenský provoz pro zvláštní účely též tro sazb elek tro jejichž účel byl podstatě týž. Jako tekutina nej­ lépe osvědčila kyselina sírová, jejíž roztaživost projevovala přímou poměrnost teplu; přesto však krátkodobé prou­ dové zatížení tento elektro­ měr přesně nezaznamenával. Měřič proudového maxima General Electric. 124. Jedině způsobu řízení sazeb změnou kmi­ točtu některých případech prakticky užívá. Zcela přesně měřil teprve čty- řicetiminutové stálé proudové zatížení Obr. 123. Wrightův měřič proudového maxima. Elektrom rightovfm ěřičem proudového axim a. 123). elektroměry měřiči maxima, nichž cenil odběr podle udaného největšího zatížení určitém časovém údobí. b) tro ěřiči axim a. Přístroj založen tepelné roztaživosti proužků dvojkovu Elektro­ měrem měřený proud protéká ohřívacím článkem němž upevněn jeden konec proužku Druhý konec tohoto dvojkovu nese kulisově uložený konec proužku jehož druhý konec jest pevně vetknut otočného sloupku sloupku vybíhá raménko zakončené ozubením, zabírajícím zubového kolečka na jehož ose pevně nasazen unašeč základním postavení jest unašeč držen spirá- 107 . Rovněž menší přesností pracuje tepelný měřič proudového maxima, navržený firmou General Electric Company, jehož princip naznačen obr. Teplem roztažený vzduch vy­ tlačoval tekutinu druhého ramene, něhož tato padala otvorem hořejší části do střední odměrné trubičky, jež byla tedy mírou vyskytnuvší­ ho nejvyššího proudového zatížení.Další způsob navrhoval místo počítacích strojků dvěma číselníky jeden čí­ selník příslušné láce bylo dosaženo zmenšením otáček kotouče elektroměru bud’ vřaďěním odporu nebo posunutím brzdicího magnetu. Na potřebu měření maxima první poukázal Anglii již roku 1893 Wright, který také sestavil první měřič proudového maxima (obr. 1. K těmto rozličným návrhům byly podniky vedeny zejména zvýšenými náklady na přepínací hodiny. Dvojsazbové elektroměry této úpravě vyráběla nás firma „Křižík“ avšak pro obtížné dosažení náhlé změny kmi­ točtu velké elektrárně, jejíž sítí pracuje zpravidla více generátorů, tento způsob zatím málo vžil. Přesto však praxe ukázala, uvedené návrhy byly většinou nespolehlivé anebo dokonce neproveditelné