Cílem předmětu je seznámení se základními pojmy teorie elektromagnetického pole. Po prostudování modulu by měl student být schopen orientovat se v základní terminologii elektrotechniky, řešit elementární úlohy z elektro/magnetostatického pole, stacionárního a kvazistacionárního pole a měl by znát základní principy šíření elektromagnetických vln.
Vliv prostředí elektromagnetické pole
86
1.polí. Krycí tkáň. Podpůrná tkáň skládá tkáně chrupavčité kostní, které jsou oporou těla. Subbuněčné struktury
Magnetické pole působí ţivou hmotu třemi způsoby tak uvádí chodu spoušťový
mechanizmus, který dále rozvíjí biologické reakce všech úrovních. štítná ţláza)., moţné zdravotní poškození
.
Podívejme základní poznatky působení elektromagnetického pole tyto základní stavební
prvky lidského organismu. Tvoří úzké svazky buněk. Nervová tkáň.
Magnetická indukce (mT) Indukovaný proud
(mA/m)
Biologická odpověď
na hlavu trup
250 1000
moţné extrasystoly ventikulární
fibrilace, značné zdravotní
nebezpečí
25 250 100 1000
změny dráţdivosti centrál. Vazivová tkáň (vazivo) tvoří jakousi kostru mnoha orgánů, vytváří
šlachy atd. Elektronové interakce tento efekt realizován atomární subatomární úrovni, včetně
reakce mag.
A.
3. srovnání magnetické
indukce, indukovaných proudů biologické odpovědi pro střídavé pulzní mag. Vazivová tuková tkáň. Jestliţe buňkách vaziva uskladňují kapičky tuku, vznikají nich buňky tukové.pole úrovni elektronů. Závislost mezi magnetickou indukcí, indukovanými elektrickými proudy odpovídající
biologickou odezvou organizmu uvedena následující tabulce. Ţlázové buňky jsou buňkami tkáně
výstelkové, které dovedou vylučovat výměšky prospěšné pro tělo (sekrety) (ţlázy vnitřní
nebo vnější sekrecí např. Velikost těchto potenciálů
lze vyjádřit jako: prfB
kde intenzita proudu indukovaného organizmu, poloměr induktivní tkáňové smyčky, f
kmitočet mag.pole, vodivost tkáně magnetická indukce. zvláštní podoba výstelkové tkáně. krycí tkáň kůţe) nebo
můţe přijímat ţiviny, vstřebává (např. nerv.
Odhadovaná elektrická pole iontových kanálech buněčné membrány pohybují kolem nV/m. pole o
kmitočtu 300Hz.
2. Nervové buňky jejich výběţky mají schopnost vést vzruch, například od
některého smyslového orgánu mozku nebo mozku svalu. Magnetoelektrický efekt zaloţen indukci vířivých proudů elektrických potenciálů na
mikroanatomických ale větších strukturách ţivého organizmu.
1. Žlázová tkáň. výstelková tkáň střeva).
Indukované elektrické potenciály vyvolávají změny šíření vzruchů nervových vláknech, změnu
intenzity látkové výměny buněk změny činnosti nervových buněk centrálního nervového
systému. Dochází přenosu elektronů mezi jednotlivými
molekulami tento děj vede urychlení nebo zpomalení některých chemických reakcí.
syst. V
rámci těchto interakcí můţe docházet změně spinu elektronů, ale zřejmě jen případě
pouţití výrazně silných mag.
4. Slouţí ochraně těla (např.
2.
Znamená to, bude buňce při stálé magnetické indukci kmitočtu indukovat tím větší
elektrický potenciál, čím bude buňka větší, respektive delší (případ nervových svalových buněk).
6.
3. Svalová tkáň dovede aktivně zkracovat (smršťovat), tím zajišťuje pohyby těla.
5. Elektromechanický efekt způsobuje změny orientace některých makromolekul, hlavně
kyseliny ribonukleové desoxyribonukleové, bipolárních molekul vody, změny aktivity
některých enzymů konečně dochází změnám propustnosti buněčných membrán
