Elektromagnetismus

| Kategorie: Skripta  | Tento dokument chci!

Cílem předmětu je seznámení se základními pojmy teorie elektromagnetického pole. Po prostudování modulu by měl student být schopen orientovat se v základní terminologii elektrotechniky, řešit elementární úlohy z elektro/magnetostatického pole, stacionárního a kvazistacionárního pole a měl by znát základní principy šíření elektromagnetických vln.

Vydal: VŠB – Technická univerzita Ostrava Autor: Lubomír Ivánek

Strana 26 z 183

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
34) Protoţe jsou vektory sebe kolmé, kolmý rovinu, procházející vektory viz obr. 1. Vektor magnetické indukce (magnetickou indukci) můţeme potom definovat základě silového účinku magnetického pole pohybující se elektrický náboj (tj. pole.35) (1.31) Vektory (element proudovodiče orientován směru proudu) uR (jednotkový vektor směru průvodiče určují orientaci vektoru který je kolmý rovinu proloţenou těmito vektory. Mechanický moment, který působí na smyčku protékanou proudem při vychýlení směru úhel je Mm kBIssin kBMsin (1.32) kde vektor kolmý plochu smyčky s proudem jeho velikost rovná ploše smyčky. 1. obr.12 obr.Základní pojmy elektromagnetismu 16  Vektor magnetické indukce Podobně, jako silové účinky elektrického pole elektrický náboj kvantifikuje elektrická intenzita, měla veličina, která kvantifikuje silové účinky magnetického pole náboj pohybu jmenovat intenzita magnetického pole. pole bez časových změn polních veličin), buzené proudem, zákon Biotův Savartův (dále BS zákon). rozdíl vektoru indukce elektrického pole, který bodového náboje směr průvodiče vektor "axiální", tj.12a. Podle pomocného Ampérova pravidla pravé ruky určíme směr B od elementu takto: Element proudovodiče uchopíme pravé ruky tak, aby palec ukazoval směr proudu (elementu dl), prsty potom ukazují směr intenzity, resp.12b,c.1.1. Rozměr vektoru [B] 22 ][][ ][ m sV Am saV sI Mm      = T Základní zákon určující stacionární pole (tj.14), potom tento zákon tvar: dB 2 R 2 R R dI R dI ulul        44 1 2 o oc (1.1. 1. indukce mag. (Analogicky, jako mechanice, kde moment kolmý poloměr sílu tedy směr shodný osou hřídele). Magnetický moment definován součinem M Is (1. proudovodič): Absolutní hodnota vektoru magnetické indukce rovná mechanickému momentu, kterým působí magnetické pole zkušební elementární smyčku s jednotkovým magnetickým momentem, vychýlenou 90o ze směru, který smyčka snaží v magnetickém poli zaujmout; orientace vektoru totožná tímto směrem obr.33) ve vektorovém zápisu (pro závisí volbě jednotek): Mm Is (1.31) Síla vektorovou veličinou, vzešlou velikosti náboje, vektorového součinu rychlosti vektoru magnetické indukce, tvoří nimi tedy ortogonální systém.14 .15. době, kdy byly elektrické veličiny zaváděny byl ale pojem intenzita magnetického pole přisouzen veličině, kterou dnes označujeme veličina svazující přímo sílu, velikost rychlost náboje účinky magnetického pole byla nazvána vektor magnetické indukce F Qv Idl (1. leţí v rovině kolmé průvodič obr. Pokud pole buzeno stacionárním proudem liniovým (obr