Cílem předmětu je seznámení se základními pojmy teorie elektromagnetického pole. Po prostudování modulu by měl student být schopen orientovat se v základní terminologii elektrotechniky, řešit elementární úlohy z elektro/magnetostatického pole, stacionárního a kvazistacionárního pole a měl by znát základní principy šíření elektromagnetických vln.
bodového náboje, nebo
nabité koule vycházejí siločáry paprskovitě náboje, resp. 1.9 ,
obr.1.1.4.3. 1.1. Siločáry ekvipotenciály bez
příčiny ostře nelámou, ale jejich tvar mění pozvolně jako
bychom pozorovali řez povrchu nafouknutého balónku. Pokud jimi vyznačujeme
trubice jednotkového toku, lze jejich hustoty usoudit na
velikost toku sledované oblasti. S
kolineární nemusíme vztahu zahrnovat předpis, nímţ závislosti
na poloze jednotlivých elementů integrační plochy mění úhel mezi
těmito vektory.
u hrotu obr.4.7
obr.1. Ţádná práce nevykoná ani při pohybu libovolné dráze jednoho místa
ekvipotenciály jiného místa stejné ekvipotenciály, jako ekvipotenciála tvořila část integrační
dráhy uzavírala ji. 1.6
. pro nabitou kouli je
superpozice několika symetrických nábojů vyznačena obr.Základní pojmy elektromagnetismu
14
Při pohybu tělesa zkušebním nábojem uzavřené dráze elektrostatickém poli nevykoná ani
nespotřebuje ţádná práce.
U tvarově jednoduchých polí (bodového náboje, nabitého válce, deskového kondenzátoru) lze
vypočíst velikost intenzity podle Gaussovy věty elektrostatiky.
d) dráhy siločar jsou nábojům pevně vázány obr. Např.1.6) zakreslíme tolik siločar, aby byl podíl tohoto počtu siločar velikosti plošky úměrný
intenzitě pole místě plošky.27)
případně tvar
Q
S
dSE (1. Elektrické pole
znázorňujeme tak, malé plošky kolmé směr siločar
(obr.
Volíme-li potom integrační plochu tvaru koule procházející bodem, v
němţ intenzitu pole hledáme (obr.
e) siločáry mají kvantitativní význam. sloţitějších polí zpravidla počítá
intenzita prioritně počítaných potenciálů.
Gaussova věta elektrostatiky tvar:
Q
S
dSD (1.náboje obr. středu koule.28)
Tyto vztahy mají obecnou platnost, ale výhodou pouţíváme problémů,
u nichţ známe tvar ekvipotenciál siločar. Např.8. nabitého tělesa dán superpozicí
příspěvků elementárních nábojů povrchu tělesa.1.
Směr výsledného vektoru (resp. krychli obklopující náboj obr. konzervativním poli nezávisí křivkový integrál průběhu integrační dráhy. Čím větší náboj, tím více siločar něj vychází. 1.
c) tvar siločar vyvolává představu, jakoby podél siločar působil podélný tah (napětí), který má
snahu zkrátit siločáry přiblíţit sobě el.5) tedy dva
různé gradienty potenciálu (tedy dva směry největšího přírůstku
potenciálu), protoţe grad .
Siločáry, kterými zobrazujeme elektrické pole jsou myšlené čáry, přesto jim přisuzujeme některé
typické vlastnosti:
a) kaţdá siločára začíná náboji končí náboji, tedy
orientována.5
obr.1. kaţdém bodě totiţ
vektor intenzity pole tečnou siločáře určující smysl přírůstku
potenciálu pokud jednom bodě siločáry křiţovaly, musely by
v tomto bodě být dva vektory intenzity pole (obr.
b) siločáry navzájem odpuzují; kaţdým bodem prochází jen jedna
siločára siločáry tedy nesmí křiţovat. Pokud
bychom volili jako integrační plochu např. Např.7), budou vektory (resp
