Proud pro svícení žárovkami
bývá však vysokého napětí 110, 120 voltů.
Dnes však svícení elektrickým proudem elektrár
ny tak rozšířeno, pokládáme prospěšné pověděti,
kterak lze pracovaťi elektrolyticky také tímto proudem. Proto vždy
zavedeme proud našeho přístroje přes žárovku, kte
rou náš přístroj při elektrolyse napětí rozdělí. Volíme-li žárovku 25tisvíčkovou, probíhá
elektroíysa zdlouhavěji; naliradíme-li žárovkou stosvíč-
kovou, elektrický rozklad děje rychleji. Pružná, nedovřená
oka ocelového skřipce umožňují trubice strany ok
skřipce zasunouti nebo vysunouti.
Množství proudu regulujeme žárovkami určitého
počtu svíček.
Připojení přístroje síť výpomocnou žárovkou
vykládá obr.
Vedle dohotoveného přístroje potřebujeme poku
sům elektrolytickým nějaký pramen elektrického prou
dil. Mezi zásuvku vlastní přístroj zařadili
jsme vložku pojistkovou, kterou lze elektrárně koupiti. &-3mi galvanickými články Leclanchěový-
mi, jichž užívá pro elektrický domácí zvonek. Kovová žárovka padesátisvíčková pro naše
pokusy stačí.
Základní podmínkou ovšem je, aby proud* který doma
ze sítě odebíráme, byl stejnosměrný, tedy proud póliy
stálými, neměnitelnými. Baterie takto zapojená dává proud
o napětí cirka voltů, kterým pokus pěkně probíhá.
6
. Články
dlužno ovšem spojití >>za sebou« tak, drát zinku
prvního článku připojíme uhlu druhého článku, prá
vě tak drát zinku druhéh článku připevníme svor
ce uhlu třetího článku.Konečně skřipec protilehlých místech maličko
nepilujeme rýhách stáhneme jej železným drátkem,
aby opěrném sloupku dobře drž^T. Zkušenostmi bylo zjištěno, elektroíysa daří nej
lépe při nízkém napětí; volty stačí. Lze tudíž dobře
vys'tačiti př
