Zkušenostmi bylo zjištěno, elektroíysa daří nej
lépe při nízkém napětí; volty stačí.
6
.
Množství proudu regulujeme žárovkami určitého
počtu svíček. Kovová žárovka padesátisvíčková pro naše
pokusy stačí. Články
dlužno ovšem spojití >>za sebou« tak, drát zinku
prvního článku připojíme uhlu druhého článku, prá
vě tak drát zinku druhéh článku připevníme svor
ce uhlu třetího článku. Mezi zásuvku vlastní přístroj zařadili
jsme vložku pojistkovou, kterou lze elektrárně koupiti. Proud pro svícení žárovkami
bývá však vysokého napětí 110, 120 voltů. Pružná, nedovřená
oka ocelového skřipce umožňují trubice strany ok
skřipce zasunouti nebo vysunouti.
Základní podmínkou ovšem je, aby proud* který doma
ze sítě odebíráme, byl stejnosměrný, tedy proud póliy
stálými, neměnitelnými. Proto vždy
zavedeme proud našeho přístroje přes žárovku, kte
rou náš přístroj při elektrolyse napětí rozdělí. &-3mi galvanickými články Leclanchěový-
mi, jichž užívá pro elektrický domácí zvonek. Baterie takto zapojená dává proud
o napětí cirka voltů, kterým pokus pěkně probíhá. Volíme-li žárovku 25tisvíčkovou, probíhá
elektroíysa zdlouhavěji; naliradíme-li žárovkou stosvíč-
kovou, elektrický rozklad děje rychleji.
Vedle dohotoveného přístroje potřebujeme poku
sům elektrolytickým nějaký pramen elektrického prou
dil.Konečně skřipec protilehlých místech maličko
nepilujeme rýhách stáhneme jej železným drátkem,
aby opěrném sloupku dobře drž^T. Lze tudíž dobře
vys'tačiti př.
Připojení přístroje síť výpomocnou žárovkou
vykládá obr.
Dnes však svícení elektrickým proudem elektrár
ny tak rozšířeno, pokládáme prospěšné pověděti,
kterak lze pracovaťi elektrolyticky také tímto proudem
