Nezdar zaviniti může lázeň také tím, roztok buď
slabý nebo příliš silný, nebo nemá náležité teploty., opa-
28
. Nechceme-li před
mětem lázni otáceti, aby všech jeho stranách niklo
vání stejnoměrně probíhalo, musíme jej obklopiti niklo
vými anodami kolem dokola. Sloučenina jest
jedovatá, práci nutno proto prováděti největší opatrno
stí. A
zase jen naprostá čistota materiálu celé manipulace
zajišťuje bezpečný výsledek, podmíněný dokonalým při
lnutím jedné vrstvy kovové druhé druhé třetí.
Příkladem druhého způsobu galvanické pokovová
ní předmětů dřevěných, sádrových;, hliněných j. Anodou vždy deska, kovu, který elektrolytu
obsažen. octanu
olovnatého), zinek roztoku bílé skalice), nebo kovy
vzácné: stříbro, zlato platinu. Dobrým příkladem prvého
druhu bylo naše poměďování hlavic uhlových elektrod
pro galvanické články. Zvláště galvanické stří
bření provádí zhusta* při čemž elektrolyt zpravidla
béře roztok argentokyanidu draselného.
Temperatura 20° vyhovuje dobře.
5. Nastříháme niklového
asi milimetr tlustého plechu, jejž lze dnes obchodě
koupiti. Při niklování vždy přihlížíme
k tomu, aby místa takto spojená lázně nezasahovala,
aby snad měď lázně niklovací neporušila.
Za kath odu, které elektrickým proudem urči
tého elektrolytu vylučuje těžký kov, lze však voliti před
měty nekovové, jsou-li jen pro elektřinu vodivé, nebo —
učiníme-li vodivými uměle. Anody upevňují měděným závěsům ’buď le
továním nebo znýtováním. Volíme-li roztoky solí jiných těžkých kovů elek-
trolyse, lze těchto solí vyloučiti olovo (na př.třech chodeeh: bezprostředním silným poniklováním,
na vydatným poměděním vrstvy niklové konečně
dodatečným druhým niklováním podkladu měděného
