Na závěr děkuji recensentu skripta B. Sedlákovi za pozorné pročtení skripta a za cenné připomínky, které pomohly zlepšit text. Můj dík patří rovněž pracovnicím katedry M. Teňákové, J. Beranově a L. Kadeřábkové za velmi přesné a pečlivé zpracování rukopisu a nakreslení obrázků.
(1*88^ vně koule )
podle vztahu (1,87a), který lze napsat tvaru
y eg,
Í7 •89)
2
Na povrchu koule hodnota potenciálu J>R . zna
mená, siločáry vystupují kolmo povrchu vodiče, popřipadř kolmo něho
vstupují.87b)
Potenciálu vně vodivé koule ubývá mírněji než intensity pole, která podle
rov. 1. Uvnitř koule, tj.4), uvnitř nabitých vodičů libovolného tvaru
není rovnovážném stavu volný náboj intensita elektrostatickéha pole je
rovna nule. Potenciál
v oboru není proto konstantní jako koule vodivé platí pro něj
y ----- §--- retr =
J ‘tn /■* ‘tV *
Q (1,88)
íff,/!1 £.r~
která rovná potenciálu povrchu koule táto hodnoty s
rostoucí vzdáleností potenciál klesá, takže pro řídl v*ta-
hem
r {187B)
popřípadě zavedení plodná hustoty náboje vztahem
y ci. (1,63) přímo úměrně vzdáleností
f středu koule, němž její hodnota nulová (obr.
Odtud plyne, potenciál pro střed nevodivé koule hodnotu
f í*/2 této hodnoty rostoucím trvale klesá. Pole existuje jen vně vodiče, přičemž vektor intensity má
v bodech ležících těsně nad povrchem směr normály povrchu vodiče. 1,37).3.
Uvnitř nevodivé koule nábojem rozloženým rovnoměrná celém jejím
objemu roste intensita pole podle rov.2),
plyne toho důležitý závěr, povrch vodiče ekvipotenciální plochou. Protože siločáry jsou kolmé ekvipotenciální plochy (čl.
. 1.
Poznali jsme (čl.4.
pro děje pokles potenciálu podle rov. (1,54) nebo (1,55) klesá čtvercem vzdálenosti