Na závěr děkuji recensentu skripta B. Sedlákovi za pozorné pročtení skripta a za cenné připomínky, které pomohly zlepšit text. Můj dík patří rovněž pracovnicím katedry M. Teňákové, J. Beranově a L. Kadeřábkové za velmi přesné a pečlivé zpracování rukopisu a nakreslení obrázků.
1,19) bude platit
N COS (1,35)
(SJ tt>
kde integrace provede přes celou
plochu Tok vektoru danou
plochou skalární veličina a
číselně znamená počet siločar prochá
zejících touto plochou. (1,36) vyplývá jednotka elektrického silového toku, kterou je
v soustavä voltmetr (Vm) která rozměr m^kg s-3A-1.
1. soustavě CGS
je jednotkou pro tuto veličinu absolutní jednotka elektrostatická (abs.2.
1. 1,18).3. Rov.
Z rov.oleje, kterou nasypeme jemné krystalky sádrovce,nebo krupici. Počet jednotkových siločar prochá
zejících danou plochou ztotožníme skalární veličinou, kterou nazveme tok
vektoru intensity elektrostatického pole nebo stručné elektrický silový
tok touto plochou označíme písmenem Probereme nejdříve případ, kdy
intensita pole dané rovinné ploše mění místa místu jak smě
rem, tak svou velikostí siločáry touto plochou procházející nejsou obec
ně kolmé. Přivedeme-li
elektrodám náboj některého zdroje, např. (1,33) lze psát vektorově
dN d~Š (1,34)
přičemž vektor elementu plochy velikosti směru normály ;
je tedy TT, kde jednotkový vektor (/7T/ 1). Gauasova věta elektrostatiky.
Ve zvláštním případě, je-li intensita pole každém bodu plochy S
stejná, pokud jde směr velikost, jsou-li siločáry vesměs kolmé na
plochu silový tok
N (1,36)
Tento jednoduchý výraz platí jenom pro homogenní elektrostatické pole, jehož
směr ploše kolmý. influenční elektriky (viz 81.1), urovnají krystalky sádrovce nebo zrnka krupice vytvoří obraz
silo6ar.
Pro celkový elektrický silový tok plochou (obr.
31
. Velikost intensity pole lze pak tohoto výrazu de
finovat jako elektrický silový tok jednotkovou plochou postavenou kolmo ke
směru toku. Silový tok elementem plochy bude dán vztahem
dN cos (1,33)
v němž značí velikost intensity elektrostatického pole místě elementu
plochy úhel, který svírá směr normály elementu plochy se
směrem vektoru (obr.j.8
