Na závěr děkuji recensentu skripta B. Sedlákovi za pozorné pročtení skripta a za cenné připomínky, které pomohly zlepšit text. Můj dík patří rovněž pracovnicím katedry M. Teňákové, J. Beranově a L. Kadeřábkové za velmi přesné a pečlivé zpracování rukopisu a nakreslení obrázků.
1, můžeme plyn ianisovat zahřátím vysokou
teplotu nebo působením některého krátkovlnného záření. Dvě kovové
deskové elektrody připojíme zdroji stejnosměrného napětí obvodu vlo
žíme galvanometr.1. Přitom pozorujeme, zpočátk^ vzrůst proudu přímo úměrný
napětí, při vyšších napětích rosta proud pozvolněji určitého napětí
( počínaje zůstává prakticky konstantní (obr.3.1.3. 3,5 etr.3. 200). Probíhá-li naopak ionisace
plynu bez působení vnějěích ionisačních činitelů, mluvíme samostatné vodi
vosti plynu.1) a
není již závislé vnějších ionisačních činitelích (obr.
V prvém případě vytvoří iontový pár, tj. 3. 3. Jejich zánik dvě příčiny: rekombinaci neutraliaaci. Iontové
páry vznikají plynech tlaků blízkých tlaku atmosférickému nebo vyšších,
takže těchto případech vodivost plynů iontová.
Nesamostatnou vodivost plynu lze ukázat jednoduchým pokusem. Jak velký vnitřní odpor Eúiaonův alkalický akumulátor elektrodami
2
vzdálenými cm, nichž každá plochu 200 předpokladu, %
molekul hydroxydu draselného diaociováno hustota elektrolytu je
1,17 g/cm3 t
3.
Jak jsme uvedli čl.
Výaledky tohoto pozorování vysvětlíme kvantitativně. Při nízkých tlacích se
elektrony pohybují samostatně vodivost plynů charakter elektronový. 3,5). 3. Zahřátí plynu pla
menu nebo jeho ozáření paprsky ultrafialovými, rentgenovými, popřípadě ra
dioaktivním zářením gama, jsou ionisační prostředky podmiňující ionisaci
plynu zvenčí.1 jsme uvedli, elek
trická vodivost plynů podmíněna přítomností iontů.3.1. Cl. Sále poznáme (Cl. Jakmile však vzduch
zahřejeme plamenem nebo ozáříme rentgenovými paprsky, galvanometr vychýlí
a ukazuje, obvodem protéká proud.
3. Nesamostatná vodivost plynů. Poněvadž tomto příladě vznikají ionty působením ionisačních
prostředků mimo plyn, nazýváme elektrickou vodivost plynu, kterou takto vzni
kající ionty umožňují, vodivostí nesamostatnou. Vznikne tak
vedení proudu samostatné, jež udržuje ionisaci nárazem (viz čl.21. h
1.3), některých případech může být plynech vodivost elektronová. obrázku také
patrné, zvyšujeme-li napětí mezi elektrodami dále, začne proud při dosa
žení napětí znovu atoupat obrázku vyznačeno čárkovaně). ion kladný záporný. Počet iontových
► párů, které vytvoří ionisační činitel jednotkovém objemu plynu jednotku
’ času, nazveme intensitou ionisace označíme Ionty takto vznikající
opět zanikají. Ionisace pro
bíhá tak, neutrálních molekul odátěpí elektron, takže vznikne dvojice
částic opačným nábojem: kladný ion elektron.
i Rekombinaci rozumíme opačný děj ionisaci, charakterisováný srážkou dvou
h
j 193
ľ
. Uvolněný elektron zachytí
buä nejbližší jiné neutrální molekule nebo samostatně pohybuje dále. Zvýšíme-li napětí mezi elektrodami,
proud vzroste. Oalvanometr zůstane své nulové poloze důkaz toho, že
vzduch mezi deskami chová jako velmi dobrý iaolant.1.
Proces vytváření volných nábojů plynech nazývá ionisace
