Na závěr děkuji recensentu skripta B. Sedlákovi za pozorné pročtení skripta a za cenné připomínky, které pomohly zlepšit text. Můj dík patří rovněž pracovnicím katedry M. Teňákové, J. Beranově a L. Kadeřábkové za velmi přesné a pečlivé zpracování rukopisu a nakreslení obrázků.
(2,80)
A B
r>lo
-
Ib
0
Obr.předpokladu, odpor zapojený obvodu mnohem větší než vnitřní
odpor R. Pro napětí
mezi body můžeme psát
u h
Odtud dosazení ^
vyjde pro odpor bočníku
z rov. Je-li odpor
ampérmetru dostatečně malý, platí nerovnost dostateč
nou přesností
i r
a ampérmetr tomto případě udává velikost skutečného proudu tekoucího v
obvodu. především, čím menší odpor ampérmetru. 2,19). Přitom odpor systému ampérmetru označu
jeme jako vnitřní odpor ampérmetru. připojení bočníku odpor Rq. Jak vyplývá rov. ampérmetru dán para-
lelní kombinací odporů tj.* zdroje můžeme obě tato napětí považovat stej
ně velká rovné svorkovému napětí zdroje, takže
RI ľ
a odtud
I -Jj*) (2,79)
K určení skutečného proudu musíme tedy znát nejen odpor ampérmetru ,
nýbrž hodnotu odporu obvodu. Požadavkem však měřit tímto ampérmetrem proud
n krát větší, tj. Podle, prvního Kirchhoffova zákona platí
nl„* (2,80)
kde značí proud tekoucí měřeným
obvodem, proud systémem ampérmet
ru proud bočníkem. Předpokládejme, že' základní rozsah
ampérmetru odpovídá proud znamená, proud příslušející
plné výchylce přístroje.
Každý ampérmetr určitý základní rozsah, Potřebujeme-li tento rozsah
zvětšit, připojíme paralelně systému ampérmetru odpor který nazývá
me bočník neboli shunt (obr. klesne hodnotu R„/n
137
. (2,79), liší se
skutečný proud obvodu proudu naměřeného tím méně, čím menší hodnota
podílu tj. 2,19
nlo
R, (2,81)
Podle tohoto vztahu rozsah ampérmetru krát zvětšíme, přiřadíme-li mu
paralelně bočník, jehož odpor krát menší, než vnitřní odpor
R„ ampérmetru
