Na závěr děkuji recensentu skripta B. Sedlákovi za pozorné pročtení skripta a za cenné připomínky, které pomohly zlepšit text. Můj dík patří rovněž pracovnicím katedry M. Teňákové, J. Beranově a L. Kadeřábkové za velmi přesné a pečlivé zpracování rukopisu a nakreslení obrázků.
Přitom větví rozumíme vodič, který může obsahovat různé
>rvky omezený dvěma uzly. Označíme-li proudy
tekoucí uzlu kladně proudy uzlu vytékající záporně, můžeme tento zá
kon napsat tvaru
n
(2. 2,10 uzavřený. Abychom jej odvodili, vyjdeme obvodu podle obr. První zákon Kirchhoffův týká bodů, nichž obvody rozvětvují
a které nazýváme uzly.46)
kde značí počet proudů stýkajících uzlu. 2,10, složeného ze
ídrojů elektromotorického napětí odporů, j«jichž hodnoty známe. Protože jde ustálený proud, zůstává jakémkoli
bodu obvodu tedy uzlu potenciál stálý. Uzly uvažovaném obvodu jsou totožné body
i, větve jsou realisovány vodiči AB, CA.
2.
Pro příklad uzlu znázorněného obr. Nejčastěji se
setkáváme určováním proudu vodičích, jsou-li dány hodnoty odporů a
elektromotorického napétí zdrojů, jež tyto fcodiče obsahují.nezávislé, můžeme kteroukoliv nich urfiit, známe-li ostatní. (2,46)
Ii 0
Protože první zákon Kirchhoffův
týká uzlů, říká též zákon uzlový
nebo zákon uzlech. Rozumíme tedy uzlem bod obvodu, němž spolu stý
kají více než dva vodiče. Kirchhoffovy zákony jsou pak výohodiskem
při řešaní těchto sítí. roz
lil elektromotorického napětí budeme napětí odporech označovat jako
»hmická napětí nebo ohminVé úbvtkv napětí.
V obvodu znázorněném obr. Dr
uzavřených obvodů buä samostatných
(jednoduchých) nebo obvodů, jež jsou
součástí jakkoli složité elektrické
lítě. 2,10 zvolíme směr, kterým budeme postupo-
Obr. 2,9 platí
1 I5
nebo tvaru rov. 2,9
120
.
Obvod vymezený body podle obr. Obsahuje tři
izly tři větve.- ovšem možná jen proto,
že nedochází nikde obvodu hromadění nebo úbytkům náboje. Ohmickým úbytkem napětí budeme
;edy rozumět výhradně napětí dané součinem odporu proudu. Vodiče vyšetřo
vaných soustav tvoří elektrické obvody, jednoduché znační složité, jež
souhrnně nazýváme elektrické sítě. Vyslovit jej můžeme takto:
Algebraický součet proudů stýkajících uzlu roven nule.
1. Pak ovšem pro
každý uzel platí, množství náboje, jež uzlu přitéká, musí rovnat'
množství náboje uzlu vytékajícího. Tuto skutečnost vyjadřuje první zákon
Kirchhoffův (1847), který zní: Algebraický součet proudů uzluvtékajících
je roven algebraickému součtu proudů uzlu vytékajících
