Na závěr děkuji recensentu skripta B. Sedlákovi za pozorné pročtení skripta a za cenné připomínky, které pomohly zlepšit text. Můj dík patří rovněž pracovnicím katedry M. Teňákové, J. Beranově a L. Kadeřábkové za velmi přesné a pečlivé zpracování rukopisu a nakreslení obrázků.
Přitom větví rozumíme vodič, který může obsahovat různé
>rvky omezený dvěma uzly. 2,10, složeného ze
ídrojů elektromotorického napětí odporů, j«jichž hodnoty známe. Tuto skutečnost vyjadřuje první zákon
Kirchhoffův (1847), který zní: Algebraický součet proudů uzluvtékajících
je roven algebraickému součtu proudů uzlu vytékajících. Dr
uzavřených obvodů buä samostatných
(jednoduchých) nebo obvodů, jež jsou
součástí jakkoli složité elektrické
lítě. První zákon Kirchhoffův týká bodů, nichž obvody rozvětvují
a které nazýváme uzly.
V obvodu znázorněném obr.
Obvod vymezený body podle obr. roz
lil elektromotorického napětí budeme napětí odporech označovat jako
»hmická napětí nebo ohminVé úbvtkv napětí. Rozumíme tedy uzlem bod obvodu, němž spolu stý
kají více než dva vodiče. Vodiče vyšetřo
vaných soustav tvoří elektrické obvody, jednoduché znační složité, jež
souhrnně nazýváme elektrické sítě. Uzly uvažovaném obvodu jsou totožné body
i, větve jsou realisovány vodiči AB, CA.
1. 2,9
120
. Ohmickým úbytkem napětí budeme
;edy rozumět výhradně napětí dané součinem odporu proudu. Protože jde ustálený proud, zůstává jakémkoli
bodu obvodu tedy uzlu potenciál stálý. (2,46)
Ii 0
Protože první zákon Kirchhoffův
týká uzlů, říká též zákon uzlový
nebo zákon uzlech. 2,10 uzavřený. Abychom jej odvodili, vyjdeme obvodu podle obr.46)
kde značí počet proudů stýkajících uzlu.- ovšem možná jen proto,
že nedochází nikde obvodu hromadění nebo úbytkům náboje. 2,10 zvolíme směr, kterým budeme postupo-
Obr.
2. Nejčastěji se
setkáváme určováním proudu vodičích, jsou-li dány hodnoty odporů a
elektromotorického napétí zdrojů, jež tyto fcodiče obsahují. 2,9 platí
1 I5
nebo tvaru rov.
Pro příklad uzlu znázorněného obr. Obsahuje tři
izly tři větve. Kirchhoffovy zákony jsou pak výohodiskem
při řešaní těchto sítí. Vyslovit jej můžeme takto:
Algebraický součet proudů stýkajících uzlu roven nule. Označíme-li proudy
tekoucí uzlu kladně proudy uzlu vytékající záporně, můžeme tento zá
kon napsat tvaru
n
(2.nezávislé, můžeme kteroukoliv nich urfiit, známe-li ostatní. Pak ovšem pro
každý uzel platí, množství náboje, jež uzlu přitéká, musí rovnat'
množství náboje uzlu vytékajícího
