Na závěr děkuji recensentu skripta B. Sedlákovi za pozorné pročtení skripta a za cenné připomínky, které pomohly zlepšit text. Můj dík patří rovněž pracovnicím katedry M. Teňákové, J. Beranově a L. Kadeřábkové za velmi přesné a pečlivé zpracování rukopisu a nakreslení obrázků.
Významná závislost měrného odporu na
teplotě. tep
lotním součinitelem odporu tomu právě naopak, nebol technických kovů
a slitin bývá nižší než čistých kovů. odporu teplotě kovů, jestliže omezíme
na obor běžných teplat neuvažujeme teploty příliš nízké nebo příliš vyso
ké, lze pokládat konstantní, teplotě nezávislá. Teplota vyjádřena stupních Celsiových
a značí vlastně teplatní rozdíl němž °C.
Závislost měrného odporu teplotě lze vyjádřit vztahem
f (2,28)
* o
v němž značí měrný odpor při teplotě <*- teplotní součinitel
odporu, jehož rozměr K-^-. Zcela analogic
ký výraz rov. Z
toho důvodu kovy běžně používané technické praxi, jež obsahují různé množ
ství nečistot, mají větší měrný odpor než kovy čisté. připomíná svjřm tvarem isobarický, resp. (2,29), lineární závislost měrného
odporu resp.
Měrný odpor f>* kovů roste zpravidla obsahem nečistot příměsí. Jako příklad uvádíme hodnoty jo*
108
. 2,4 vyznačena,
závislost měrného odporu absolutní teplotě pro některé kovy
v oboru teplat 400 K. obr. isochorický zákon
Gay-Lus«acův pro ideální plyn. tím také souvisí
skutečnost, odpor slitin vždycky větší než odpor jejich složek.zpracování, jeho čistotě. Tato podobnost stává ještě výraznější,
uvážíme-li, teplotní součinitel odporu pro většinu čistých kotvů čísel
nou hodnotu rovnou přibližně /273, právě tak jako součinitel teplotní roz-
tažnosti rozpínavosti zákoně Oay-Lusaacově. (2,28) (2,29).
Vztah (2,28). uh-
líku teplotní součinitel odporu záporný 0,0005 díky tomu, že
jeho odpor rostoucí teplotou klesá. přibližně 0,004 K”1, jak
je ostatně patrné tabulky 2,1, můžeme vztah (2,28) přepsat tvaru
f*=j>ÓccT (2,30)
v němž teplota rozumí absolutní stupnici. Přijmeme-li, pro mnohé
kovy hodnotu blízkou hodnatS 1/273 K-1, tj. Pro širší rozmezí teplot výjimkou teplat nízkých
lépe vyhovuje polynom druhého stupně
1 oct +yôŕ2),
v němž kvadratický teplotní součinitel odporu rozměrem K-2. Protože odpor kovů
se vzrůstající teplotou roste, kavů vesměs kladné; pro obor běžných
teplot nepříliš široký lze tento růst pokládat lineární, jak ostatně uka
zují rov. (2,28) platí pro teplotní závislost odporu :
R cit) (2,29)
Za předpokladu, teplotní součinitel odporu konstantní nezávisí
na teplotě, vyjadřuje vztah (2,28), reap
