A nic tak nesbližuje a neusnadňuje pochopení a proniknutí k myšlence přístroje, k práci, kterou obstarává, jako když se pokusíme přístroj sami sestrojiti, neb alespoň spraviti. Když mrtvou hmotu oživíme, aby konala, oč usilujeme: když námi zrobený elektrický zvonek opravdu se ozve, když námi sestrojená elektrika poprvé zajiskří, když náš koherér zachytí první elektrickou vlnu, ozve se v duši vedle čisté radosti i posílené sebevědomí, že se nám práce zdařila, že něco dovedeme.
Kotvu zrobíme pásku měkkého železa, asi ši
rokého, dobře pilníkem očistíme smirkovým papírem
uhladíme. Podstaveček kotvy upev
níme tak, kotva nalézá právě naproti pólům podko
vy, ale pružným pérem nich udržována asi na
vzdálenost milimetru. Podstaveček pro kotvu lze uříz-
nouti ohnouti uhlovitě tlustšího železného, lépe mo
sazného plechu. Nedovedeme-li pružné perko kotvě pod
stavečku přinýtovati, lze přiletovati.
Kotva 3-5 dlouhá pro náš zvonek dostačí, jen nutno
ji doplniti ještě druhým pružným pérem (obr.upevněný jedné straně pružným perem (na př. 3), jehož
potřebu další výklad odůvodní. od
hodinek) kovovému podstavečku, na, druhé straně
doplněný drátem kuličkou, která misky zvonku ude
ří, když elektromagnet kotvu přitrhne. Péro získáme u
hodináře, úlomek stačí. Náčrt ukazuje, kde nutno otvo
ry pro nýtky vyvrtati.
