jakoby obr železa dřeva nyní otálel vydati zemi
svůj náklad lidský libuje houpati vysokých šu
mících vlnách okeánu.
Jest šest hodin ráno.)
V HAVRU, dne 11.
Na palubě remorqueuru zaujímají místo mezi jinými pan
Gaalon, generální jednatel transatlantické společnosti, Por-
ges, předseda Edisonovy společnosti kontinentální, Amédée
Verne, vrchní inženýr společnosti Alfred Tate, sou
kromý sekretář Edisonův, který přišel Londýna; Ham-
mer, Dick, zástupce Chicagu, Dyt, zástupce Ant
verpách, Emile Důrer, spisovatel této knížky.
Konečně zde jest! Stojí člunu, usmívá mává
šátkem, dávaje znamení svým přátelům, které již poznává. Ihned remorquer spo
lečnosti transatlantické vyjíždí hráze ubírá ohromné,
nádherné lodi, která nese devět již dní tisíc cesto
vatelů svých bedrách. Semafor oznamuje příjezd Bour-
gogně, které nachází Edison.
.
Všickni jsou netrpěliví, pozdraviti Edisona, velikého bada
tele, jemuž moderní věda děkuje pokroky nejúžasnější,
Edisona, který nikdy nevkročil evropskou pevninu který
každoročně vrhá tento starý svět několik svých velko
lepých vynálezů; včera elektrickou lampu žárovou telefon,
dnes mikrofon fonograf; zítra snad telefot, onen přístroj
zázračný, kterým budeme moci viděti deset mil osobu,
s kterou mluvíme.DÚRER: EDISON
EDISON FRANCII. srpna 1889.
Vypukla malá bouře, pouhá hodinka, kterou jízda
trvá, stává nám dosti dlouhou. Bourgogne poněkud zastavila
před pobřežím francouzským vzdálenosti dvou, tří mil;
zdá se.
(Z Pařížského dne 12. srpna
