Zde nám poskytuje nový důkaz jejím vybraném vkusu. Nelze si
učiniti představu tomto čarovném obraze musí viděti,
aby mohl posouditi. Baby brzy začíná kráčeti
v šlépějích svého otce.
Hlas jeho není sice hlas velkého operního zpěváka, ale
zní příjemně.
Jiný »zázrak« jest pracovní pokojík paní Edisonové.
I nejmenších maličkostech, drobnůstkách, záhybech
poznáváme dovednou, znaleckou ruku vládkyně.
Na loď zaslal Edisona památku svou podobiznu
se srdečným telegramem rozloučenou..
Jest potažen fialovým hedvábím.. Krásné zá
řící oči objeví mezi květinami, rostlinami, listy.
* Přicházíme hudební síně.
I „baby“, malá Madeleine, svůj přijímací pokoj a
svou ložnici.
Vracíme předsíně odtud pokojů domácí paní. Zde drahocenný obraz,
tam krásná socha; dále nádherná bronzová nádoba. Nikde ne
opakuje týž" předmět anebo tatáž úprava dvakrát; jest ka
leidoskop, který ustavičně mění.
Loučím proslaveným učencem, vlídným přítelem, který
mi dává shledanou světové výstavě Pařížské 1889.
Díky pohostinnosti laskavému uvítání velikého čaro
děje viděl jsem vše, lze viděti, podávám tom zprávu.
Moje návštěva laboratoři paláci Edisonove schy
luje konci.
.DÚRER: EDISON
Edison stisknul knoflík; tma ustoupila světlu nejkrásněj-
šílnu, nejjasnějšímu, soupeřícímu dnem samým. okamžiku, když jsem učinil návštěvu, hrála
si knoflíkem elektrického vedení.
Zde pracuje paní Edisonová. Mezi kousky nábytku
pozorujeme psací stolek nejčistšího slohu doby Ludvíka XV. Tomáš Edison jest piana;
zpívá »Miserere« Troubadoura provází sám sebe
