Nikde ne
opakuje týž" předmět anebo tatáž úprava dvakrát; jest ka
leidoskop, který ustavičně mění.
Jiný »zázrak« jest pracovní pokojík paní Edisonové. okamžiku, když jsem učinil návštěvu, hrála
si knoflíkem elektrického vedení.
Zde nám poskytuje nový důkaz jejím vybraném vkusu.. Zde drahocenný obraz,
tam krásná socha; dále nádherná bronzová nádoba.
Na loď zaslal Edisona památku svou podobiznu
se srdečným telegramem rozloučenou. Nelze si
učiniti představu tomto čarovném obraze musí viděti,
aby mohl posouditi.
Díky pohostinnosti laskavému uvítání velikého čaro
děje viděl jsem vše, lze viděti, podávám tom zprávu.
Loučím proslaveným učencem, vlídným přítelem, který
mi dává shledanou světové výstavě Pařížské 1889. Krásné zá
řící oči objeví mezi květinami, rostlinami, listy. Tomáš Edison jest piana;
zpívá »Miserere« Troubadoura provází sám sebe.
Vracíme předsíně odtud pokojů domácí paní.DÚRER: EDISON
Edison stisknul knoflík; tma ustoupila světlu nejkrásněj-
šílnu, nejjasnějšímu, soupeřícímu dnem samým.
Zde pracuje paní Edisonová. Baby brzy začíná kráčeti
v šlépějích svého otce.
.
I nejmenších maličkostech, drobnůstkách, záhybech
poznáváme dovednou, znaleckou ruku vládkyně.
I „baby“, malá Madeleine, svůj přijímací pokoj a
svou ložnici. Mezi kousky nábytku
pozorujeme psací stolek nejčistšího slohu doby Ludvíka XV.
Hlas jeho není sice hlas velkého operního zpěváka, ale
zní příjemně.
Jest potažen fialovým hedvábím.
Moje návštěva laboratoři paláci Edisonove schy
luje konci.
* Přicházíme hudební síně.
