okamžiku, když jsem učinil návštěvu, hrála
si knoflíkem elektrického vedení.
Hlas jeho není sice hlas velkého operního zpěváka, ale
zní příjemně.
Moje návštěva laboratoři paláci Edisonove schy
luje konci.
. Krásné zá
řící oči objeví mezi květinami, rostlinami, listy.
Vracíme předsíně odtud pokojů domácí paní. Tomáš Edison jest piana;
zpívá »Miserere« Troubadoura provází sám sebe.
Jest potažen fialovým hedvábím.
Loučím proslaveným učencem, vlídným přítelem, který
mi dává shledanou světové výstavě Pařížské 1889..
I „baby“, malá Madeleine, svůj přijímací pokoj a
svou ložnici.
Zde pracuje paní Edisonová. Nikde ne
opakuje týž" předmět anebo tatáž úprava dvakrát; jest ka
leidoskop, který ustavičně mění. Baby brzy začíná kráčeti
v šlépějích svého otce.
Díky pohostinnosti laskavému uvítání velikého čaro
děje viděl jsem vše, lze viděti, podávám tom zprávu.
Jiný »zázrak« jest pracovní pokojík paní Edisonové.
* Přicházíme hudební síně. Nelze si
učiniti představu tomto čarovném obraze musí viděti,
aby mohl posouditi.. Mezi kousky nábytku
pozorujeme psací stolek nejčistšího slohu doby Ludvíka XV.
I nejmenších maličkostech, drobnůstkách, záhybech
poznáváme dovednou, znaleckou ruku vládkyně.DÚRER: EDISON
Edison stisknul knoflík; tma ustoupila světlu nejkrásněj-
šílnu, nejjasnějšímu, soupeřícímu dnem samým.
Na loď zaslal Edisona památku svou podobiznu
se srdečným telegramem rozloučenou.
Zde nám poskytuje nový důkaz jejím vybraném vkusu. Zde drahocenný obraz,
tam krásná socha; dále nádherná bronzová nádoba
