Vracíme předsíně odtud pokojů domácí paní.
* Přicházíme hudební síně. Nelze si
učiniti představu tomto čarovném obraze musí viděti,
aby mohl posouditi. Nikde ne
opakuje týž" předmět anebo tatáž úprava dvakrát; jest ka
leidoskop, který ustavičně mění.
Zde pracuje paní Edisonová.
Hlas jeho není sice hlas velkého operního zpěváka, ale
zní příjemně. Tomáš Edison jest piana;
zpívá »Miserere« Troubadoura provází sám sebe.DÚRER: EDISON
Edison stisknul knoflík; tma ustoupila světlu nejkrásněj-
šílnu, nejjasnějšímu, soupeřícímu dnem samým.
Jiný »zázrak« jest pracovní pokojík paní Edisonové. Krásné zá
řící oči objeví mezi květinami, rostlinami, listy..
.
Díky pohostinnosti laskavému uvítání velikého čaro
děje viděl jsem vše, lze viděti, podávám tom zprávu.
Moje návštěva laboratoři paláci Edisonove schy
luje konci.
Jest potažen fialovým hedvábím. Zde drahocenný obraz,
tam krásná socha; dále nádherná bronzová nádoba.
Na loď zaslal Edisona památku svou podobiznu
se srdečným telegramem rozloučenou.
Zde nám poskytuje nový důkaz jejím vybraném vkusu. Mezi kousky nábytku
pozorujeme psací stolek nejčistšího slohu doby Ludvíka XV.
Loučím proslaveným učencem, vlídným přítelem, který
mi dává shledanou světové výstavě Pařížské 1889. okamžiku, když jsem učinil návštěvu, hrála
si knoflíkem elektrického vedení.. Baby brzy začíná kráčeti
v šlépějích svého otce.
I nejmenších maličkostech, drobnůstkách, záhybech
poznáváme dovednou, znaleckou ruku vládkyně.
I „baby“, malá Madeleine, svůj přijímací pokoj a
svou ložnici
