Jeden kritik
pravil mém hlase: »Krásný hlas! ale nemožný pro je
viště, příliš silný pro salon, hodí jen lesů polí!“
Mám tedy hrdlo jako lesní roh!!!
Přes tuto málo povzbuzující kritiku lichotí mně vyzvání
páně Wangemannovo; odhodlal jsem vžiti jednu hlásnou
troubu, zazpívám plných plic neapolskou barcarollu, jejíž
refrain jest:
»Ma bella vien mař;
Ti aspet, marinar!«
Po zazpívání požádal mne Wangemann, abych před
nesl několik veršů. ještě učinil do
fonografu několik výkřiků, které nejsou žádné řeči.
Přednesl jsem některé verše Alfreda Musset.
•/
Mému příteli zalíbí moje uherská fantasie, dává mi
znamení, líbí. Nyní přichází rada mne. Není volno, drahý
čtenáři, neboť jsem zkaženým operním zpěvákem.. usedl pianu zahrál
úryvek Pathetiky Beethovena.. Chci pak vyznamenati. Voláme,
tleskajíce: Výborně, výborně!
Pociťpji nyní touhu zvěčniti malý hudební kousek na
piano. Aby mne úplné
přesvědčil, vezme Wangemann nový válec žádá mne, abych
zazpíval nějakou píseň fonografu.DURE EDISON
/ ;
affekce plic práci při vdychování vydychovaní vzduchu,
v tomto případě tak obtížnou.
Aby zapudil příliš truchlivý dojem tohoto smrtelného
zápasu, dostává nám koncert slavného virtuosa ameri
ckého klavír.
Usednu klavíru zahrajú jednu zádumčivých melodií
cikánskvch. Můj
přítel Dickson vzal hlásnou troubu zahvízdal „Yankee Doo-
dle“ (americká národní píseň).
