Nevytříbili svůj
vkus, jako jsme zjemnili svou chuť dobrým jídlem .
V pravo okna spatřujeme veliký vynález tohoto obrov
ského ducha; nový fonograf Edisonův, možná zdoko
nalený.
Úkol tento jest skoro rozřešen. levo stojí
otevřený klavír notami.
Trochu dále piana jsou skvostné varhany, uváděné
v činnost
* elektřinou. Tak přichází zmar podání ovoce
dlouholetých studií; není lze popsati hru obličeje pohyby,
perem nelze podati intonaci.
Jest veliký sál; Edison koná své pokusy akustické
brzy větších, brzy menších vzdálenostech.
Znamenití kritikové všech zemí, slyšíce velkého tragika
neb zpěvačku, jejíž hlas okouzluje, často vyslovili politování,
že není možná, zachytili tento hlas, zachovali toto nadání
pro potomstvo.
Navštívíme pavillon hudební zde ohalím pravé divy.
U okna před svým fonografem sedí Edison, čta, nebo
spíše poslouchaje fonografické psaní, které bylo zasláno
.
Laskavý čtenář nechť mne sleduje pouti, přeru
šené odbočkou mého dřívějšího života. Malé harmonium jest také této míst
nosti.
Se záchvěvy zvědavosti vnikám místností zasvěcených
krásné Musice.DIVY FONOGRAFU 51
smím-li takto vyjádřili, mluvě umění.
„Půjdeme Wangemannoví,
** řekl Dickson. rohu stojí hlásné roury nálevkovité
různé velikosti malé ani stopu dlouhé, obrovské
nálevce, dlouhé půltřetího metru.
Na podlaze sálu jest postaveno několik dřevěných bedni
ček, nich jsou válce barvy žluté hnědé. Zbožné přání těchto mi
lovníků umění pěveckého neb dramatického uskuteční
