Se záchvěvy zvědavosti vnikám místností zasvěcených
krásné Musice.
Jest veliký sál; Edison koná své pokusy akustické
brzy větších, brzy menších vzdálenostech.
V pravo okna spatřujeme veliký vynález tohoto obrov
ského ducha; nový fonograf Edisonův, možná zdoko
nalený.
Laskavý čtenář nechť mne sleduje pouti, přeru
šené odbočkou mého dřívějšího života.
Na podlaze sálu jest postaveno několik dřevěných bedni
ček, nich jsou válce barvy žluté hnědé. Nevytříbili svůj
vkus, jako jsme zjemnili svou chuť dobrým jídlem .
Úkol tento jest skoro rozřešen. rohu stojí hlásné roury nálevkovité
různé velikosti malé ani stopu dlouhé, obrovské
nálevce, dlouhé půltřetího metru.
Navštívíme pavillon hudební zde ohalím pravé divy.
„Půjdeme Wangemannoví,
** řekl Dickson.
Znamenití kritikové všech zemí, slyšíce velkého tragika
neb zpěvačku, jejíž hlas okouzluje, často vyslovili politování,
že není možná, zachytili tento hlas, zachovali toto nadání
pro potomstvo.DIVY FONOGRAFU 51
smím-li takto vyjádřili, mluvě umění. Tak přichází zmar podání ovoce
dlouholetých studií; není lze popsati hru obličeje pohyby,
perem nelze podati intonaci. Malé harmonium jest také této míst
nosti.
U okna před svým fonografem sedí Edison, čta, nebo
spíše poslouchaje fonografické psaní, které bylo zasláno
. levo stojí
otevřený klavír notami.
Trochu dále piana jsou skvostné varhany, uváděné
v činnost
* elektřinou. Zbožné přání těchto mi
lovníků umění pěveckého neb dramatického uskuteční
