rohu stojí hlásné roury nálevkovité
různé velikosti malé ani stopu dlouhé, obrovské
nálevce, dlouhé půltřetího metru.
Trochu dále piana jsou skvostné varhany, uváděné
v činnost
* elektřinou. Nevytříbili svůj
vkus, jako jsme zjemnili svou chuť dobrým jídlem .
V pravo okna spatřujeme veliký vynález tohoto obrov
ského ducha; nový fonograf Edisonův, možná zdoko
nalený.
U okna před svým fonografem sedí Edison, čta, nebo
spíše poslouchaje fonografické psaní, které bylo zasláno
. Zbožné přání těchto mi
lovníků umění pěveckého neb dramatického uskuteční.
Se záchvěvy zvědavosti vnikám místností zasvěcených
krásné Musice.
„Půjdeme Wangemannoví,
** řekl Dickson.
Jest veliký sál; Edison koná své pokusy akustické
brzy větších, brzy menších vzdálenostech.DIVY FONOGRAFU 51
smím-li takto vyjádřili, mluvě umění.
Znamenití kritikové všech zemí, slyšíce velkého tragika
neb zpěvačku, jejíž hlas okouzluje, často vyslovili politování,
že není možná, zachytili tento hlas, zachovali toto nadání
pro potomstvo.
Navštívíme pavillon hudební zde ohalím pravé divy. levo stojí
otevřený klavír notami. Malé harmonium jest také této míst
nosti.
Na podlaze sálu jest postaveno několik dřevěných bedni
ček, nich jsou válce barvy žluté hnědé.
Úkol tento jest skoro rozřešen.
Laskavý čtenář nechť mne sleduje pouti, přeru
šené odbočkou mého dřívějšího života. Tak přichází zmar podání ovoce
dlouholetých studií; není lze popsati hru obličeje pohyby,
perem nelze podati intonaci
