Nedostával jsem domova žádných podpor musel jsem
si sám vydělávati živobytí.
Za jsem dával hodiny padesáti centimech pěti českým
krejčovským, kteří mne učili francouzský. Jsem-li opere, abych
se pokochal zpěvem znamenitého tenoru aneb trilky ně
které božské divy, zřídka skončí, aby mně ne-
zpěnila krev přčiny, mezi mými známými jsou
někteří, kteří již chodí jen podpírajíce namáhavě hůl
nebo berle, tito lidé mají nehezkou vlastnost, po
krčí rameny řeknou dosti hlasitě:
„Můj drahý, tenor nebo zpěvačka nezpívají právě
zle; avšak jest jejich vrkání proti zpěvu Rogera, Dupreza,
Albaniové, Malibranové! Váš tenorista jest proti nim pravý
školák, kterému snad dlouholetých studiích podaří, státi
se slabým odleskem těchto velikých originálů! Ach kdybych
mohl ještě jednou slyšeti Albaniovou! Rád bych dal rok
svého života tuto rozkoš!«
Zdá mi, těchto řečech slyším pravé žalozpěvy!
Nevím, jak mohou míti staří páni pravdu! Když této
záhadě uvažuji, připadá mysl upomínka dobu mých
studií, když jsem poslouchal přednášky 1’Ecole Médecine
v Paříži.
.
Za tím cílem dával jsem všechen svůj prázdný čas
vyučovací hodiny; učil jsem všem možným věcem všem
možným řečem; měl jsem hodiny deseti, pěti, třech,
po dvou jednom franku. dobu ^ývaiy dni, kdy jsem jen jednou za
den jedl.
.
Hodiny deseti francích zůstaly, nikdo jich nechtěl.DIVY FONOGRAFU 47
DIVY FONOGRAFU. J
*
Jsem veliký milovník hudby
