Tyto vedou
se druhou stanici stejného přístroje kolem pólu
magnetu zde jeho sílu mění; tím napjatá železná blána
bude brzy silněji, brzy slaběji přitahována, tak přivádí
působením magnetu téhož chvění, jakého byla na
prvním telefonu přivedena vlněním vzduchu, řečí vzbuzeným.DÚRER: EDISON
závitcích, přivádí vlněním vzduchu, způsobeným řečí,
zpěvem neb hudbou chvění, kterýmžto pohybem mění se
magnetičnost pólu, což opět následek, závitcích
drátu vznikají indukované proudy různé intensity.
Místo tuhy později zavedl kuličku jemných sazi, niž
diafragma tlačila. Kdežto Bell
ku přenášení zvuku opotřeboval jen proudů indukovaných
pohybem blány diafragmy, zavedl Edison proud baterie, jehož
intensita měnila zvukem takto: Blána slídová, chvění pře
jímající, tlačila více méně vrstvu tuhového prášku, čímž
se měnil odpor, který tato vrstva proudu elektrickému kladla.
na tomto podivném pozorování, jež učinil Edison již 1874:
tře navlhčený papír kov, zmenšuje tření, pro-
chází kovem proud.
Chvějící blanou přijímacího telefonu vzduch okolní do
vlnění přichází tak zvuk ucha posluchačova přichází. Úkaz ten byl brán pochybnost, ale
Siemens později potvrdil. Zakládal se.
Poněkud jinou cestu nastoupil Edison, to, jak
se zdá, současně Bellem, nebo ještě před nim. Jeho přístroj, jenž řeč vydával, lišil od
přístroje, jenž přijímal, kdežto Bellova telefonu jiných,
na tomže principu zakládajících, jsou stejné. Mění-li různou intensitou
proudu, jenž kotoučem prochází kterážto změna svou
.
Toť základ telefonu Bellova všecky následující při
držují, jen provedení sebe více méně lišíce. Mluvící část jeho telefonu se
stávala kovového kotouče, upevněného resonanční dře
věné desce: kotouči přiléhal proužek navlhčeného papíru,
který válec navinoval
