I pátral vhodných látkách; obrátil uhli, který 1878
navrhoval Rus Lodygin. této myšlénky vycházel též Edison, který
rovněž nejprve volil kovové spirály, platinovou, iridiovou, ze
slitiny platiny iridia; avšak kovové spirály ukázaly býti
nezpůsobilými, protože kov roztaví, jestliže silně roz
žhaví. Nejprve upotřeboval uhle obdrženého
z kartového papíru, pak bavlněných vláken, konečně uhlíku
z bambusových vláken.
Tak podařilo 1879 vyráběti lampičky vláknem
uhlíkovým, jež delší dobu, 1200—2000 hodin svítí.
Neúnavně bádal Edison, jak tomu zlu předešel; avšak
ani velice důmyslný regulátor, tomu cíli vynalezený, na
který roku 1878 vzal patent, neměl žádoucího výsledku. Roku 1849 odporučuje tomu účelu Petrie iridium místo
platiny; 1858 sestrojil Ghanzy novou elektrickou lampu
s platinovou spirálou Jobart tvrdil, batterií článků
Bunsenových obdržel zcela klidných světel, sobě ne
závislých. „Myslím, nepřeháním,“ psal
té doby dopisovatel francouzských novin „Journal des Dé-
bats“, „že vynález Edisonův způsobí pravou revoluci našem
osvětlování, ano vyvozování hybné síly.“
Ovšem nelze říci, Edison byl vynálezcem tohoto
druhu osvětlování.DVANÁCTILETÝ REDAKTOR 25
V letech 1878 1879 zalétaly Evropy zprávy zá
zračné lampě Edisonove, která bude vytlačiti zcela plyn
jako osvětlovací prostředek, která prý způsobí nevídaný
obrat našem osvětlování.
Uhlík ten jest uzavřen baňce skleněné, níž rtuťovou vý-
věvou, kterou Edison tomu cíli zvláště upravil zdoko
. Již 1841 vzal Moleyns Ghelten-
hamu patent elektrické světlo, povstalé žhavením platino
vého drátu, spirály zatočeného, prochází jím elektrický
proud
