Chtěl několikrát jeti Ameriky, aby na
vštívil svého kolegu Edisona, ale vždy něco zašlo.
Goquelin objevil masce nešťastného vynálezce. „Nyní též uvidíte osoby, kterými jsem hovořih,
praví podává Edisonovi fotografie Carnotovu šachovu. Vše proudí prvního patra, kde šampaňské šumí
v potocích, Périvier Magnard pronášejí Edisona ducha
plné přípitky, něž odpovídají vyslanci američtí.100 DÚRER: EDISON
ráčíte, velice raduje nad přátelskými projevy podrží
i vás věrné, vděčné paměti.
Oznamuje svůj program, jenž záleží tom, »chce
Edisonovy vynálezy opraviti«, dospěl již tak daleko, vy
nalezl telefon, kterým osoba, níž mluvíme, může viděli. Koncert jest svého konce počíná
zábava.
Nejmenoval své jméno, neboť díky svým vynálezům vešlo
toto zapomenutí. Proto
oceňuje jemnocit Edisonův, němu sám přišel. Dělá ním pokusy;
volá něho: Edison jest králem říši myšlének vědy, a
fonograf odpovídá anglicky: „Edison King the intel-
lectual republic science.“
Vřelý potlesk byl odměnou. Japon
ské tanečnice provádějí národní tance, krásné Uherky vý
stavy musí opakovali.
Edison smíchy boky drží.
Kolem Jeanny Granierové utvoří skupina; tato dala
.
Na Goquelin mladší měl humoristický monolog.
Na vynálezce požádá presidenta Carnota šacha perského,
aby přistoupili telefonu baví nimi „nejlaskavějším
způsobem“. Učinil prý ještě jiný fonograf,
totiž takový, který překládá jiných řečí.
Jeanne Granierová, rozkošná vila, vyhoupla jako
madame Angot zpívá své nedostižitelné výtvory. Hurá Figarovi!“
Po nekonečném hurá dal Wangemann slyšeti marš fono
grafu, který nalezl všeobecné uznání
