cestě vypukla bouře neobyčejně prudká; zdá se, že
rozpoutané živly svého krále vítají nejmohutnějším for
tissimu.
Edison jest hrdinou dne, vše zápolí, učiniti pobyt
co nejpříjemnější, ale nezapomenutelný bude večer, jejž
dával „Figaro“ jeho počesť. nejkrásnější pohody
dojíždíme Paříže, kde četní přátelé svého mistra očekávají.
Nedali premovaní sluhové státním vozem, není
viděti škadronu těžké jízdy jako čestný průvod před jeho
vozem nic takového. Tyto holdy tím příjemněji dojaly slavného
hostě, neměly ráz úřední škrobenosti, nýbrž jsou pro
jevem samorostlým celého lidu, jenž jest hrd to, své
zemi přijímá tak věhlasného veleducha. Jest
.
„Figaro“ pořádání takových slavností „chic<, jako
žádný list celé zeměkouli, ale tentokrát pořadatel Emil
Blavier, duchaplný žurnalista, sám sebe překonal.
Znenáhla hřmění ulevuje, déšť ustává, slunce mraků
vysvítává Rouenu, kam dojel americký generální
konsul Peter William svým úřadnictvem pozdravení Edi-
sona máme již modré, jasné nebe.DÚRER: EDISON
odpovídá, tak dostaneme nejlepší náladě před Hotel
Frascati Havru, kde nás očekávají nesčetné zástupy, neboť
pověst Edisonově příchodu mžikem roznesla.
VEČER „PAŘÍŽSKÉHO FIGARA“. Edison jest Paříži tak jako ve
svém milém Lewelyn-Parku, jest doma, jako rodině.
♦
Uvítání, jež Paříž slavnému inženýru uchystala, nebylo
chladné, konventionalní, nýbrž řada harmonicky sobě se
pojících slavností. Zde jest
několik minut zastávka pak dále Paříže zvláštním vla
kem
