Edison jeho život a vynálezy

| Kategorie: Kniha  | Tento dokument chci!

Vydal: Josef R. Vilímek Praha Autor: Emil Dürer

Strana 10 z 113

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Vše děje beze hluku, nikdo ani slova nepromluví, nejúplnější ticho panuje. Kočí jediným pohledem správnosti přesvědčil zatáhl šňůru; na to spadly peníze plechové nádoby dosti objemné, přístupné pouze konduktoru »horse-caru« (koňské dráhy). Všickni cestující házeli svůj peníz »five cents nickel« (pět centů niklových) jakési skleněné pokladničky. Nevěděl jsem, jakým způsobem bych dostal Orange; moje přání bylo, vžiti vůz, ale záměr ten nebylo lze usku­ tečnili, neboť bych byl přišel příliš pozdě. Zde nacházejí nejkrásnější krámy. Kdo má známosť tohoto proslaveného klenotníka, může spatřiti briliant, který cenu větší než milion franků jste-li firmou . Jedeme kolem krámů papírníka Brentana, jehož nádherné výkladní skříně jsou vždy obecenstvem oblehány, přicházíme krámu klenotníka Tif- 4 fanyho,který jest jednou znamenitostí Novo-Yorkských. Chtěl-li míti některý cestující drobné, podal svůj peníz kočímu zcela malým otvorem tento podal vyměřené drobné zapečetěné obálce. Zde byl konduktor zároveň kočím. Chce-li cestující sestoupili, zatáhne jen šňůru; kočí- konduktor stiskne knoflík dvéře otevrou, druhé stisknutí zase automaticky zavrou. Byl zcela malý vůz, nesoucí nápis »Hoboken South Ferry«. Dostali jsme Union Square, velkolepé náměstí, které tvoří střed Nového Yorku. Rozhodnul jsem se konečně pro tramway. Zastával svůj úřad způsobem velice originálním. Vstoupil jsem rohu osmnácté ulice Broadway.MŮJ VÝLET ORANGE 5 oblek pro tuto návštěvu, jakobych měl dostavili nevěstě horoucně vytoužené. Posud jsem nikdy neviděl tramwaye bez konduktora