ku, který svých crganisacích prostedky k
rozvoji tchto možností, dímajících jednotlivcích.
Slovy velkého anglického spisovatele Carlyla
koním svoji epištolu technické mládeži eské:
»Práce, kterou opravdov konáš, pouze je
vná, jako všemocný zakladatel tvrce svta
sám, práce musí státi vdomý, rozumný obr
s duší svém tle zasednouti trnu vcí —
a zanechati svého mamonáství nkolika jiných
podízených sluh nižších stupních dotyného
trnu.
love, synu zem nebes, což neleží nej-
vnitrnjším srdci tvém duch innosti, síla práci;
a nehoí tam jako namáhav doutnající ohe, který
ti nedá pokoje, dokud ducha toho nerozvineš, do-
kud nevpíšeš blahodjných skutenostech ko-
lem sebe?
Co nemethodické, pusté, uiníš methodi-
380
.
Je tedy povinností mojí nejen jich organisace v
harmonickou osobnost, ale využíti jich pro-
spch onoho celku, prvé však prospch
nejpotebnjších, nejslabších toho celku.
Duch ovládnuvší tuto velikou práci, chránící svt
ped zkázou, musí pochopiti smysl vty, zákla-
dem pravé organisace udržení spojení mezi pí-
inou úinkem, mezi prostedkem úelem, je
zabránní nejvtšího zla, aby prostedky nestaly
samy sob úelem života aby jich rozdvojení
neztratila jich hlavní síla. íeba
organisace práce, která nevidí cíle civilisace kul-
tury bohatství, spojení silných proti slabým,
která mže chce uchrániti svt podobných kata-
strof, jakou tato válka, takovou organisací je
církev pracujicich
