Vytýkají Taylcrovi, pro
hospcdáský užitek práce zapomnl nebezpeí
zvýšeného zmechanisování, vzrstající jednotvár-
nost nechu práci nudy práci.
Weber vkládá Taylorem cdstranncu '^>mrtvou
práci« jakési pomocné pohyby, Albrecht studuje
podrobn zjevy únavy, pichází poznání, že
»mrtvá práce nebyla jen tak docela zbytenou, a
že »pcmccné pchyby«, zamstnávajíce jen urité
skupiny sval, paralysují vznikající únavu úel-
ných hlavních pohyb, zamstnávajících celé tlo.konený úel každé práce, její podstatu, vy-
plývající jejích djin.'- nebo mén
úelné bezúelné, docházejí fysiclogickému
dkazu mého starého požadavku: doplnni psycho-
technickými studiemi asová studia.
Vkládajíce podobné y>pomocné pohyby« vymý-
cené zbytené »mriué pohyby. všechno
pekonává výtka moje: zvýšené únavy prcks.
Vyplývá djn lidské práce, jejíž filosofií
podávám své knize techiúcké kultue, že
každá práce pvodn výsledkem neuvdomlé
zrunosti, která vy^plynuia odvážného pocitu
jedincova, daleko více než nezbytné poteby toho
výkonu, náhodného zdaru podobných odvážných
pokus nejsilnjších osobností.
Neznaje psaní Taylorova nekrclcgu úplné
íileratury únav, nemohl jsem než upozorniti na
nutnost pedchózejicích pokus druh Lahyových
c fysiclogii únavy. Kdyby náhoda
byla nejhloupjšímu dala ruky nástroj, kam by-
chom byli vývoji techniky došli? Jen vnitní
nutkání tvrího ducha silné osobností vrhlo ne-
setných možností náhodného seskupení kostek,
skupinu inu, využitkujícího náhody. Nejvšednjší
28?
