Weber vkládá Taylorem cdstranncu '^>mrtvou
práci« jakési pomocné pohyby, Albrecht studuje
podrobn zjevy únavy, pichází poznání, že
»mrtvá práce nebyla jen tak docela zbytenou, a
že »pcmccné pchyby«, zamstnávajíce jen urité
skupiny sval, paralysují vznikající únavu úel-
ných hlavních pohyb, zamstnávajících celé tlo.konený úel každé práce, její podstatu, vy-
plývající jejích djin.
Vyplývá djn lidské práce, jejíž filosofií
podávám své knize techiúcké kultue, že
každá práce pvodn výsledkem neuvdomlé
zrunosti, která vy^plynuia odvážného pocitu
jedincova, daleko více než nezbytné poteby toho
výkonu, náhodného zdaru podobných odvážných
pokus nejsilnjších osobností. Kdyby náhoda
byla nejhloupjšímu dala ruky nástroj, kam by-
chom byli vývoji techniky došli? Jen vnitní
nutkání tvrího ducha silné osobností vrhlo ne-
setných možností náhodného seskupení kostek,
skupinu inu, využitkujícího náhody.
Vkládajíce podobné y>pomocné pohyby« vymý-
cené zbytené »mriué pohyby. Nejvšednjší
28?
. všechno
pekonává výtka moje: zvýšené únavy prcks. Vytýkají Taylcrovi, pro
hospcdáský užitek práce zapomnl nebezpeí
zvýšeného zmechanisování, vzrstající jednotvár-
nost nechu práci nudy práci.
Neznaje psaní Taylorova nekrclcgu úplné
íileratury únav, nemohl jsem než upozorniti na
nutnost pedchózejicích pokus druh Lahyových
c fysiclogii únavy.'- nebo mén
úelné bezúelné, docházejí fysiclogickému
dkazu mého starého požadavku: doplnni psycho-
technickými studiemi asová studia
