Uveejuji jen to, pevn doufám,
že ulehím práci jiných pomohu jim žíti, nebo
práce života poátkem koncem.
Nedovedl bych uveejniti vtšinu mnou ne-
zbytn napsaného, dáti ísti komukoliv druliému
z téhož pocitu zodpovdnosti.
Snad tom mýlím! Moje vci jsou nejvýše
osobm'. Jsou jisté nezdary,
které bych ani folii jimi dosažených úspch
neodvážil doznati.
Nedovedl jsem zbaviti pocitu povinnosti vy-
dati tiskem. Nedovecíu proto napsali
vdecké souvislé, jednotné knihy, protože nepíšu
dosti rychle dosti asto.
Kéž stanou mnoha eským dlníkm stu-
dentm souástí jich duševního obsahu, kéž si
lánky její tená vštípí pamt jako text ítanky,
ze které uil jako dít peíkáváním ísti, kéž
22
.
Nebudeš snad, milý píteli, piítati ne-
skromnost tento dlouhý výklad vzniku mých
zcela nevdeckých, belletristíckých (belle druhé
a triste prvé ad) »list deníku nespíso-
vatele« píinách jich uveejnní ítance pro
eské socialisty. Nestudoval jsem ani
chemie, než píkaz nejosobnjšího zájmu, apli-
kuji hospodásky jen minimum, obavy ped
zneužitím mých schopností stávajícím ádem. jest doznanou vlastností vdeckých i
zcela nevdeckých lánk, nichž nkteré jsem
sestavil svoji ítanku pro lidi hledající.spisovatelem povolání. Kdo ruí to, mnohé
z toho, jsem zapsal pouze pro sebe, vlastnímu
ulehení, form obracející tenáe, bude
pro znamenati jen užitek? tím napsáním
umožnil nebo usnadnil práci jedin proto jsem
to vše sepsal
