Ustane, pistoupí spšn oknu, aby zahledl
do veerního ruchu ímské ulice zapomnl Vý-
maru .
.
Lotto! jediná!
Což bych vidl svt tak istý, byl bych tak prost
všech milých omyl, byl bych schopen práce pra-
coval bych tak rád zlepšení svta, kdybych
v nevidl Tebe?
Jsi transsubstanciací všech pedmtech, vidím
všechno zcela jasn jen proto, vidím tebe ve
všem. Nejsem zmaten ani rozptýlen, jsem stále
s Tebou Tebe, každé myšlence jsi vetkána
Ty, Lotto, nejlepší žen, pctebnjší mému životu
než chléb náš vezdejší.milovala, kdybys mne jen vedle sebe trpla, jako
všechny jiné, byl bych pece vden, celý svj
ivot .
Konec dílu.
Jen Tvoje láska mne ješt drží, Žiju Tebou
a Tob, Budu pracovati jen pro Tebe, Jako jsem
dosud inil stále pro Tebe, Lotto ,!«
Po dlani, kterou opela poutníkova hlava
na sklonku jeho bolestných vzpomínek, stéká slza
a probudí samomluv zapomenuvšího
