Ustane, pistoupí spšn oknu, aby zahledl
do veerního ruchu ímské ulice zapomnl Vý-
maru .
.
Lotto! jediná!
Což bych vidl svt tak istý, byl bych tak prost
všech milých omyl, byl bych schopen práce pra-
coval bych tak rád zlepšení svta, kdybych
v nevidl Tebe?
Jsi transsubstanciací všech pedmtech, vidím
všechno zcela jasn jen proto, vidím tebe ve
všem. Nejsem zmaten ani rozptýlen, jsem stále
s Tebou Tebe, každé myšlence jsi vetkána
Ty, Lotto, nejlepší žen, pctebnjší mému životu
než chléb náš vezdejší.
Jen Tvoje láska mne ješt drží, Žiju Tebou
a Tob, Budu pracovati jen pro Tebe, Jako jsem
dosud inil stále pro Tebe, Lotto ,!«
Po dlani, kterou opela poutníkova hlava
na sklonku jeho bolestných vzpomínek, stéká slza
a probudí samomluv zapomenuvšího.milovala, kdybys mne jen vedle sebe trpla, jako
všechny jiné, byl bych pece vden, celý svj
ivot .
Konec dílu
