sob spáchal ješt pášu, nevíš, myšlenka ne-
míti tebe mne muí zžírá, postavím nebo
položím. Zstane pro mne
nejcennjším výtžkem mého života. Poznáním sama sebe, mravním soudem
o chtla býti láska, vyplývající všech
in, tvoících tento desetiletý pomr, dobrých i
zlých, jich celé nezbytnosti. Jsem toho vru dnes již konfusní. Mi-
luji více než kdy ped tím.
Ano, toho zapírati? Miluji dosud. Moje
láska jest svdectvím mého cítní mých boj
i tam, kde bráním. Moje srdce vede svoji
pes všechen výsmch pes sebe klidnjší
a rozumnjší zní jeho ano. Ona jen vtlením mých
vlastních hodnot ideál, jsem ode dávna
co initi sám sebou, brániti vyšší své hodnoty,
že jsem nikdy nedovedl tak úpln zapomenouti
ve druhém lovku, abych nehledal pro-
stedek vlastním vnitním záležitostem uleh-
ení jich ešení. Nedovedl jsem prost bráti nikdy
svoji lásku Lott jako takovou, aniž jsem ml
odvahu schopnosti uiniti jinou, podobn jako
ona mne prostednictvím své lásky^ Vždy prav-
du, kterou vidí milujícího, nelze stavti, nelze
mniti. Nic nerozvíí
tolik duší, jako podobné pomry, uzavené nej-
vnitrnjší nutnosti, bez ohledu vnitní zákonitost
a smry vle; takové lásky, vysílající všechny
strany síly plodné zhoubné, požadavky, které
diktují nejstarším citovým píkazm tyto vybrav
píbuzné duše, moc jakou ovládají celý náš život
rozumový citový, jakou znetvcující mohutností
zasahují všech vztah pomr rodinných,
pátelských spoleenských, není nikterak píleži-
tostí poznání pravdy lovku, které jsem
249
