Pohled tyto vci jediným lékem strašné
nemoci, která mne posedla posledních letech. Jaké citové
boue pevalily poslední dobou pes moji duší!
Vycviil jsem svj zrak vidím vše, jaké je
a jíž tím jsem nevýslovn šasten, Vracím-li se
233
. Kéž tak bylo stalo ped
patnácti lety!
Jak mravn užiteným jest dnes život mezi
lidem pln smyslným, jak jest teba klidu a
jasu, kterého již tak dlouho postrádám.
Piznávám se, jsem nesml vzíti ruky la-
tinské knihy ani žádnou krajinku italskou. Žádost
spatiti tuto zemi, dostati hlavního msta
svta, jest splnna. eho mohu ješt
páti jsa ím? Snad šastného návratu pá-
telm, které jsem tajn, tém podzemními cestami,
opustil. listopadu 1786, sedí neznámý nmecký pout-
ník znaven dalekou cestou svém ímském byt,
na Corsu, mezi neotevenými dosud zavazadly a
vzpomíná vlast Alpami, které prchl. Tém bez
zavazadel jsem prchl ech teprve pod Porta
del Popolo, byl jsem jist cílem.Motto: »Srdcc své dvody,
které rozum neuzná.« Pascal. Jsem ím-!
V blízkosti onch vcí, které jsem nikdy nedoufal
spatiti.
1.
»Vera ráno jsem ješt nevil, budu dnes
u cíle svých dávných pání. Ped dvma msíci vykradl jsem jako
zloinec Karlových Var, aniž jsem odvážil
piznati sob, kam vede moje cesta. Ale všichni ti, jimž jsem utekl, jsou tlem
i duší doma rachu tšili dlouhé na-
máhavé cest své samoty stedu svta, do
nhož mne táhla nepekonatelná poteba
