proto vý-
chova tchto vdc teprve vcí budoucnosti. Tato
aristokracie ducha musí teprve zroditi.
Samospráva jedince jeho uvdomní zodpovd-
nosti své vtší menší celek pracujících, je
2J8
. na
mladých technicích, aby ctižádosti své usmrnili za
lákavým cílem výchovy lidu mládeže práci.
Sociální aristokracie budoucnosti nalezne mezi
nimi dosti málo vznešených vzor.
Kdyby vtšina generál, jichž Rathenau Sol-
vay jsou výjimkami, bílými vranami, jak jeví
zamstnancm, brnní nepístupnosti kaž-
dému sebe spravedlivjšímu požadavku lidskostí,
obleeném opovržení proti lidské neskromnosti
chudák, brala podíl úspšn jimi vedeném pod-
niku pomru mravním hodnotám jich osobností,
ili kdyby pomru jich mravním schopnostem
konali produktivní práci, vedli njaký celek !>e
zodpovdností lidské hodnoty toho celku jeho
duchovní rozvoj, pak ten podíl dopadl he,
než podíl ponocného nebo portýra jejich závodu
socialisticky organisovaného. Kdyby byli zodpovd-
nými rozdlení ochrany mezi slabé jednotky
svých podnik proti hrubé nekulturní moci silných,
kteí vidí všech ostatních jen pedmt svého
vlastního rozvoje svého zisku, kdyby byli inter-
esováni kultue representované rozvojem du-
chovních schopností svých zamstnanc, byli by
tito silní jedinci zcela malými vší sláv svých
nkdejších úspch podnikavosti.stoupajícím prmrným blahobytem, dosaženým
stále zlepšovanou produkcí sil statk, ukájcjí-
cích lidské poteby. Jich politická ho-
spodáská moc nepomru jich významu a
k jich možnostem škoditi
