Národ svém celku nezná práce, potebné pro
dosažení ideálu sebeurení jedincova, pro duchovní
organisaci všech jeho schopností, nezná tíhy zod-
povdnosti tohoto dobrého jedince nezná váhy
Ichctc principu spolovacího, pro snahy sebe-
urení národa, nezná svdomí pracujících nezná
výitek hích proti tomuto nejvyššímu jich ideálu.žadavk hospodáských, staví duchovní statky nad
hmotné, lásku, právo spravedlnost nad hrubou
moc ísel fakt historických nad násilí vy-
zbrojených armád sebe poetnjších vítznjších. Základem
sebeurení národa ale zrušení moci silných je-
dinc, zneužívajících lovka prostedek jiného
lovka, snižujících lidské bytosti nkterého lena
národa vci.
Národ, jako celek, nezná tohoto vznešeného cíle,
on necítí povinnosti nmu smovati. Vtšina ná-
roda každého nezná dnes jiné vlasti, než
u dobrého koryta, nezná vyšších požadavk, než
zisk ist hospodáských cíl práce, nezná smš-
njších pojm než právo spravedlnost pro slab-
šího, vyššího práva nad právo hrubé moci penz. Konec konc svo-
boda národa nemže býti pojata než jako soubor
samosprávn žijících tedy svobodných osobností,
ale jen dle množství tchto samosprávných, za
mnoho jiných zodpovídajících jedinc, možno hod-
notiti positivn svobodu celku, Sebeurení národa
ureno potem tchto samosprávných individuí,
která politicky, hospodásky technicky kulturn
jsou subjekty nikoliv objekty vlád.
To všechno Jsou vlastnosti nkolika vzácných je-
dinc, hmctn slabých osobností, vedoucích masu,
kteí dovedou národu vnutiti.
Sobetí jedinci, kteí dnes tvoí každém národ
173
