Již roku 1844 Changy, žák Jobardv,
zhotovil první žárovku zuhelnatlého vlákna a
po Starr, Sawyer Mann. Ale kysliní-
ky vyvolávaly lamp krátké spojení, zjev, známý
každému elektrotechnikovi. Asi
pl hodiny hloubal tak, žmole tom Jále svoji
sms, zstalo ruce tenké vlákno, uhntené
ze 5azí, Probudiv svého zamyšlení, pozoroval
m
.
Zde vidíme, jaké plýtvání úsilí zavinno bylo
neznalostí pedcházejících cizích pokus žárovku
a let stávajícího rozešení otázky uhlíkovým
vláknem. Tu
se náhodou dotkla hrom.ádky sazí, smíšených deh-
tem, jak jich používal jeho assistent pracích
s mikrofonem, Edíscn uchopil myšlenkách ást
smsi mezi prsty palec poal žmcliti.
»Když skonilo nezdarem, hledali jsme vlák-
no, které elektrický žár vydrželo.
Jednoho veera sedl sám laboratoi byl
znan vážný, tebaže nikterak zoufalý nad selhá-
ním tisíc pokus žárovku.
Francís Jones, životopisec Edisonv, vypra-
vuje, kterak konen byl uveden Edison uhlí-
kové vlákno. Ruka jeho, když byl
zabrán myšlenky, ležela vždy voln stole. Nejpodivuhodnjším pí
všech tchto pokusech je, jsem ani nevzpo-
mnl, uhlíkové vlákno mohlo našemu úelu
odpovídati. Potáhli jsme dráty kysliníky
ceru ady jiných kov. Zkoušeli
jsme kemík bor nejmožnjší jiné látky, na
které jsem jíž zapomnl.ada dalších pokus. Pak vzal jsem válec ze
zirkonia, ovinul jemným drátem platinovým pi-
kryl kysliníkem hoík. Výsledek byla lampa o
vysokém odporu, jakou jsme hledali
