Již roku 1844 Changy, žák Jobardv,
zhotovil první žárovku zuhelnatlého vlákna a
po Starr, Sawyer Mann. Tu
se náhodou dotkla hrom. Asi
pl hodiny hloubal tak, žmole tom Jále svoji
sms, zstalo ruce tenké vlákno, uhntené
ze 5azí, Probudiv svého zamyšlení, pozoroval
m
.
Jednoho veera sedl sám laboratoi byl
znan vážný, tebaže nikterak zoufalý nad selhá-
ním tisíc pokus žárovku. Ale kysliní-
ky vyvolávaly lamp krátké spojení, zjev, známý
každému elektrotechnikovi.ádky sazí, smíšených deh-
tem, jak jich používal jeho assistent pracích
s mikrofonem, Edíscn uchopil myšlenkách ást
smsi mezi prsty palec poal žmcliti.
»Když skonilo nezdarem, hledali jsme vlák-
no, které elektrický žár vydrželo. Ruka jeho, když byl
zabrán myšlenky, ležela vždy voln stole. Výsledek byla lampa o
vysokém odporu, jakou jsme hledali. Zkoušeli
jsme kemík bor nejmožnjší jiné látky, na
které jsem jíž zapomnl. Pak vzal jsem válec ze
zirkonia, ovinul jemným drátem platinovým pi-
kryl kysliníkem hoík. Nejpodivuhodnjším pí
všech tchto pokusech je, jsem ani nevzpo-
mnl, uhlíkové vlákno mohlo našemu úelu
odpovídati.ada dalších pokus.
Francís Jones, životopisec Edisonv, vypra-
vuje, kterak konen byl uveden Edison uhlí-
kové vlákno. Potáhli jsme dráty kysliníky
ceru ady jiných kov.
Zde vidíme, jaké plýtvání úsilí zavinno bylo
neznalostí pedcházejících cizích pokus žárovku
a let stávajícího rozešení otázky uhlíkovým
vláknem
