zbude
teploty kolik chce, promny schopná jen volná
energie, vyšší intensit než okolí.
Množství energie celkem nemní, ale její schop-
nost transformace, její promnlivost tím její pro-
spšnosti pro lidstvo stále ubývá. Po-
dobn jako vodní mlýn potebuje spádu vody, tak
rozhoduje výkonnosti parního stroje rozdíl mezi
zaátení konenou teplotou páry, spád tepla.který poznal studiem parního stroje, nemže
žádný stroj mniti tepelnou energii mechanickou,
pracovati, nepechází-li vyšší teplota nižší.
Toto poznání bylo nesmírn dležitým východi-
skem celé nauky teple platnost zákona toho po-
znána pro všechny ostatní druhy energie. Každá
forma energie jistou vlastnost, obdobnou teplo-
t tepelné energie, jejíž nestejnosti nerovno-
váze závisí promna jinou formu. Jistá ást energie
se stává denn dalším promnám mén schop-
124
. Každý rozdíl
intensity snahu vyrovnati se, zmenšiti se, de-
gradovati, dissipovati rozptýliti následkem
toho ubývá zásoba volné energie, pemny schopné
a pibývá energie neschopné transformace, ili en-
tropie, jelikož veškeré dní promnou energie,
je volná energie podmínkou dni. Vlastnost ta
sluje intensitou které energie. Pochopitelnjším
jest pomr ten, nazveme-li rozdíl energie, její výši
intensity nad intensitou okolí volnou energii ener-
gii stejné výši vázanou. Je-li intensita stej-
ná, nenastane nikdy promna.
Množství tepla možno využíti jen potud pe-
mn, pokud temperaturou pevyšuje okolní teplo-
tu, pokud neklesne výši okolní teploty. Aby nco dlo,
je teba volné energie vše, dje, jest dis-
sipací volné energie, jejím vázáním, zánikem
