Po-
dobn jako vodní mlýn potebuje spádu vody, tak
rozhoduje výkonnosti parního stroje rozdíl mezi
zaátení konenou teplotou páry, spád tepla. Aby nco dlo,
je teba volné energie vše, dje, jest dis-
sipací volné energie, jejím vázáním, zánikem. zbude
teploty kolik chce, promny schopná jen volná
energie, vyšší intensit než okolí. Je-li intensita stej-
ná, nenastane nikdy promna. Každá
forma energie jistou vlastnost, obdobnou teplo-
t tepelné energie, jejíž nestejnosti nerovno-
váze závisí promna jinou formu.
Toto poznání bylo nesmírn dležitým východi-
skem celé nauky teple platnost zákona toho po-
znána pro všechny ostatní druhy energie. Jistá ást energie
se stává denn dalším promnám mén schop-
124
. Každý rozdíl
intensity snahu vyrovnati se, zmenšiti se, de-
gradovati, dissipovati rozptýliti následkem
toho ubývá zásoba volné energie, pemny schopné
a pibývá energie neschopné transformace, ili en-
tropie, jelikož veškeré dní promnou energie,
je volná energie podmínkou dni. Pochopitelnjším
jest pomr ten, nazveme-li rozdíl energie, její výši
intensity nad intensitou okolí volnou energii ener-
gii stejné výši vázanou.který poznal studiem parního stroje, nemže
žádný stroj mniti tepelnou energii mechanickou,
pracovati, nepechází-li vyšší teplota nižší.
Množství tepla možno využíti jen potud pe-
mn, pokud temperaturou pevyšuje okolní teplo-
tu, pokud neklesne výši okolní teploty. Vlastnost ta
sluje intensitou které energie.
Množství energie celkem nemní, ale její schop-
nost transformace, její promnlivost tím její pro-
spšnosti pro lidstvo stále ubývá
