Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Čtvrtík již hněvem neznal.
„I povím,“ spustila znovu, „kdyby byl baňce
ponechán vzduch, shořelo ono vlákno bylo svícení. Vedle válel mosazný závit Čtvrtík
v polotmě těžko, chápal, vše, zůstalo vychloubavé
žárovky.“
„Ano, mně rozžhavený drát!“ vykřikla Žárovka
zlostně. Tím drátyrozžhaví atoto teplojepak sdíleno vařičů
nádobám, které postaví, nebo žehliček kovové plo-
týnce, takže zahřeje lidé mohou žehlit. „Ty, ty, hloupý
D rá-------“
Ale nedořekla.“
„V tobě tedy svítí vlastně jen rozžhavený drát,“ rozumoval
Čtvrtík. Tam také jsou dráty, jež kladou Elektřině
odpor.
Žárovka zařinčela, bouchlo to, jako když dáli někdo vy
střelí, místnostíserozlehlořinčení skla.
„Tys dal,1,1slyšel její hlas, ale nelitoval jí. Některé sestry jsou dokonce
plněny zvláštními plyny, také vzácnými. „Je tedy takové jako elektrických žehličkách
nebo vařičích.
„Ty, ty, kačeno!“ vykřikl zlostně. Vždyť jen
urážela! jak hloupě vychloubala!
78
. „Už příliš dlouho urážíš!“
„Tebe ani nemohu urazit!“ ječela žárovka. Světlo zhasloaudivený
čtvrtík viděl, místo onoho stvoření, které tak drze
svítilo očí posmívalo mu, leží pouhá malá hromádka
skleněných střepin. Vymrštil své
ohebné tělo jak prudce ohnal, švihl částí svého kovového
těla baňky Žárovky.„Proč tebe vyssáli vzduch?“ divil Čtvrtík Žárovka
se útrpně usmála.
Bez vzduchu však neshořím. „Ale není obyčejný drát, drát vzácných
kovu, —“
„Mlč!“ vybafl Čtvrtík
