Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
„Ty, ty, kačeno!“ vykřikl zlostně. „Už příliš dlouho urážíš!“
„Tebe ani nemohu urazit!“ ječela žárovka.
Žárovka zařinčela, bouchlo to, jako když dáli někdo vy
střelí, místnostíserozlehlořinčení skla. Vymrštil své
ohebné tělo jak prudce ohnal, švihl částí svého kovového
těla baňky Žárovky. Vždyť jen
urážela! jak hloupě vychloubala!
78
.
„Tys dal,1,1slyšel její hlas, ale nelitoval jí. Čtvrtík již hněvem neznal. Tam také jsou dráty, jež kladou Elektřině
odpor. „Ty, ty, hloupý
D rá-------“
Ale nedořekla.
„I povím,“ spustila znovu, „kdyby byl baňce
ponechán vzduch, shořelo ono vlákno bylo svícení. Vedle válel mosazný závit Čtvrtík
v polotmě těžko, chápal, vše, zůstalo vychloubavé
žárovky.“
„Ano, mně rozžhavený drát!“ vykřikla Žárovka
zlostně. „Je tedy takové jako elektrických žehličkách
nebo vařičích. Některé sestry jsou dokonce
plněny zvláštními plyny, také vzácnými.„Proč tebe vyssáli vzduch?“ divil Čtvrtík Žárovka
se útrpně usmála.“
„V tobě tedy svítí vlastně jen rozžhavený drát,“ rozumoval
Čtvrtík. Světlo zhasloaudivený
čtvrtík viděl, místo onoho stvoření, které tak drze
svítilo očí posmívalo mu, leží pouhá malá hromádka
skleněných střepin.
Bez vzduchu však neshořím. „Ale není obyčejný drát, drát vzácných
kovu, —“
„Mlč!“ vybafl Čtvrtík. Tím drátyrozžhaví atoto teplojepak sdíleno vařičů
nádobám, které postaví, nebo žehliček kovové plo-
týnce, takže zahřeje lidé mohou žehlit
