Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
„Už příliš dlouho urážíš!“
„Tebe ani nemohu urazit!“ ječela žárovka.“
„V tobě tedy svítí vlastně jen rozžhavený drát,“ rozumoval
Čtvrtík.
„Tys dal,1,1slyšel její hlas, ale nelitoval jí. Vždyť jen
urážela! jak hloupě vychloubala!
78
.„Proč tebe vyssáli vzduch?“ divil Čtvrtík Žárovka
se útrpně usmála. Tím drátyrozžhaví atoto teplojepak sdíleno vařičů
nádobám, které postaví, nebo žehliček kovové plo-
týnce, takže zahřeje lidé mohou žehlit.
Žárovka zařinčela, bouchlo to, jako když dáli někdo vy
střelí, místnostíserozlehlořinčení skla. Vymrštil své
ohebné tělo jak prudce ohnal, švihl částí svého kovového
těla baňky Žárovky.
Bez vzduchu však neshořím. Tam také jsou dráty, jež kladou Elektřině
odpor. Čtvrtík již hněvem neznal. Vedle válel mosazný závit Čtvrtík
v polotmě těžko, chápal, vše, zůstalo vychloubavé
žárovky. „Je tedy takové jako elektrických žehličkách
nebo vařičích. „Ale není obyčejný drát, drát vzácných
kovu, —“
„Mlč!“ vybafl Čtvrtík. Některé sestry jsou dokonce
plněny zvláštními plyny, také vzácnými.
„I povím,“ spustila znovu, „kdyby byl baňce
ponechán vzduch, shořelo ono vlákno bylo svícení. „Ty, ty, hloupý
D rá-------“
Ale nedořekla.“
„Ano, mně rozžhavený drát!“ vykřikla Žárovka
zlostně. Světlo zhasloaudivený
čtvrtík viděl, místo onoho stvoření, které tak drze
svítilo očí posmívalo mu, leží pouhá malá hromádka
skleněných střepin.
„Ty, ty, kačeno!“ vykřikl zlostně
