Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Vedle válel mosazný závit Čtvrtík
v polotmě těžko, chápal, vše, zůstalo vychloubavé
žárovky. „Ty, ty, hloupý
D rá-------“
Ale nedořekla. Vždyť jen
urážela! jak hloupě vychloubala!
78
. „Ale není obyčejný drát, drát vzácných
kovu, —“
„Mlč!“ vybafl Čtvrtík.
Žárovka zařinčela, bouchlo to, jako když dáli někdo vy
střelí, místnostíserozlehlořinčení skla.
„Tys dal,1,1slyšel její hlas, ale nelitoval jí. Některé sestry jsou dokonce
plněny zvláštními plyny, také vzácnými. Tam také jsou dráty, jež kladou Elektřině
odpor.
Bez vzduchu však neshořím. „Je tedy takové jako elektrických žehličkách
nebo vařičích. „Už příliš dlouho urážíš!“
„Tebe ani nemohu urazit!“ ječela žárovka. Světlo zhasloaudivený
čtvrtík viděl, místo onoho stvoření, které tak drze
svítilo očí posmívalo mu, leží pouhá malá hromádka
skleněných střepin. Vymrštil své
ohebné tělo jak prudce ohnal, švihl částí svého kovového
těla baňky Žárovky.“
„Ano, mně rozžhavený drát!“ vykřikla Žárovka
zlostně. Čtvrtík již hněvem neznal.
„Ty, ty, kačeno!“ vykřikl zlostně.“
„V tobě tedy svítí vlastně jen rozžhavený drát,“ rozumoval
Čtvrtík. Tím drátyrozžhaví atoto teplojepak sdíleno vařičů
nádobám, které postaví, nebo žehliček kovové plo-
týnce, takže zahřeje lidé mohou žehlit.„Proč tebe vyssáli vzduch?“ divil Čtvrtík Žárovka
se útrpně usmála.
„I povím,“ spustila znovu, „kdyby byl baňce
ponechán vzduch, shořelo ono vlákno bylo svícení
