Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
„Proč tebe vyssáli vzduch?“ divil Čtvrtík Žárovka
se útrpně usmála. Tím drátyrozžhaví atoto teplojepak sdíleno vařičů
nádobám, které postaví, nebo žehliček kovové plo-
týnce, takže zahřeje lidé mohou žehlit.
„Ty, ty, kačeno!“ vykřikl zlostně. „Ale není obyčejný drát, drát vzácných
kovu, —“
„Mlč!“ vybafl Čtvrtík. Vedle válel mosazný závit Čtvrtík
v polotmě těžko, chápal, vše, zůstalo vychloubavé
žárovky.
„I povím,“ spustila znovu, „kdyby byl baňce
ponechán vzduch, shořelo ono vlákno bylo svícení.
Žárovka zařinčela, bouchlo to, jako když dáli někdo vy
střelí, místnostíserozlehlořinčení skla. „Už příliš dlouho urážíš!“
„Tebe ani nemohu urazit!“ ječela žárovka. „Ty, ty, hloupý
D rá-------“
Ale nedořekla.“
„Ano, mně rozžhavený drát!“ vykřikla Žárovka
zlostně. Čtvrtík již hněvem neznal. „Je tedy takové jako elektrických žehličkách
nebo vařičích. Vždyť jen
urážela! jak hloupě vychloubala!
78
. Některé sestry jsou dokonce
plněny zvláštními plyny, také vzácnými.“
„V tobě tedy svítí vlastně jen rozžhavený drát,“ rozumoval
Čtvrtík.
„Tys dal,1,1slyšel její hlas, ale nelitoval jí.
Bez vzduchu však neshořím. Vymrštil své
ohebné tělo jak prudce ohnal, švihl částí svého kovového
těla baňky Žárovky. Tam také jsou dráty, jež kladou Elektřině
odpor. Světlo zhasloaudivený
čtvrtík viděl, místo onoho stvoření, které tak drze
svítilo očí posmívalo mu, leží pouhá malá hromádka
skleněných střepin