Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Vymrštil své
ohebné tělo jak prudce ohnal, švihl částí svého kovového
těla baňky Žárovky. Světlo zhasloaudivený
čtvrtík viděl, místo onoho stvoření, které tak drze
svítilo očí posmívalo mu, leží pouhá malá hromádka
skleněných střepin.“
„V tobě tedy svítí vlastně jen rozžhavený drát,“ rozumoval
Čtvrtík.
Žárovka zařinčela, bouchlo to, jako když dáli někdo vy
střelí, místnostíserozlehlořinčení skla. „Už příliš dlouho urážíš!“
„Tebe ani nemohu urazit!“ ječela žárovka. Některé sestry jsou dokonce
plněny zvláštními plyny, také vzácnými.„Proč tebe vyssáli vzduch?“ divil Čtvrtík Žárovka
se útrpně usmála. Tam také jsou dráty, jež kladou Elektřině
odpor. „Ale není obyčejný drát, drát vzácných
kovu, —“
„Mlč!“ vybafl Čtvrtík. Tím drátyrozžhaví atoto teplojepak sdíleno vařičů
nádobám, které postaví, nebo žehliček kovové plo-
týnce, takže zahřeje lidé mohou žehlit. „Ty, ty, hloupý
D rá-------“
Ale nedořekla. Čtvrtík již hněvem neznal.
Bez vzduchu však neshořím.
„I povím,“ spustila znovu, „kdyby byl baňce
ponechán vzduch, shořelo ono vlákno bylo svícení.“
„Ano, mně rozžhavený drát!“ vykřikla Žárovka
zlostně.
„Tys dal,1,1slyšel její hlas, ale nelitoval jí. „Je tedy takové jako elektrických žehličkách
nebo vařičích. Vždyť jen
urážela! jak hloupě vychloubala!
78
.
„Ty, ty, kačeno!“ vykřikl zlostně. Vedle válel mosazný závit Čtvrtík
v polotmě těžko, chápal, vše, zůstalo vychloubavé
žárovky
