Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
“
„V tobě tedy svítí vlastně jen rozžhavený drát,“ rozumoval
Čtvrtík.
Žárovka zařinčela, bouchlo to, jako když dáli někdo vy
střelí, místnostíserozlehlořinčení skla.
„Tys dal,1,1slyšel její hlas, ale nelitoval jí.“
„Ano, mně rozžhavený drát!“ vykřikla Žárovka
zlostně.
„I povím,“ spustila znovu, „kdyby byl baňce
ponechán vzduch, shořelo ono vlákno bylo svícení. „Ale není obyčejný drát, drát vzácných
kovu, —“
„Mlč!“ vybafl Čtvrtík. Čtvrtík již hněvem neznal.
Bez vzduchu však neshořím. Vždyť jen
urážela! jak hloupě vychloubala!
78
.
„Ty, ty, kačeno!“ vykřikl zlostně. Tam také jsou dráty, jež kladou Elektřině
odpor. Vedle válel mosazný závit Čtvrtík
v polotmě těžko, chápal, vše, zůstalo vychloubavé
žárovky. „Ty, ty, hloupý
D rá-------“
Ale nedořekla. „Je tedy takové jako elektrických žehličkách
nebo vařičích. Vymrštil své
ohebné tělo jak prudce ohnal, švihl částí svého kovového
těla baňky Žárovky. Světlo zhasloaudivený
čtvrtík viděl, místo onoho stvoření, které tak drze
svítilo očí posmívalo mu, leží pouhá malá hromádka
skleněných střepin. Některé sestry jsou dokonce
plněny zvláštními plyny, také vzácnými.„Proč tebe vyssáli vzduch?“ divil Čtvrtík Žárovka
se útrpně usmála. Tím drátyrozžhaví atoto teplojepak sdíleno vařičů
nádobám, které postaví, nebo žehliček kovové plo-
týnce, takže zahřeje lidé mohou žehlit. „Už příliš dlouho urážíš!“
„Tebe ani nemohu urazit!“ ječela žárovka
