Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Bez vzduchu však neshořím.
Žárovka zařinčela, bouchlo to, jako když dáli někdo vy
střelí, místnostíserozlehlořinčení skla. Tam také jsou dráty, jež kladou Elektřině
odpor.
„Ty, ty, kačeno!“ vykřikl zlostně. Vedle válel mosazný závit Čtvrtík
v polotmě těžko, chápal, vše, zůstalo vychloubavé
žárovky.
„Tys dal,1,1slyšel její hlas, ale nelitoval jí.“
„Ano, mně rozžhavený drát!“ vykřikla Žárovka
zlostně. Vždyť jen
urážela! jak hloupě vychloubala!
78
. Čtvrtík již hněvem neznal. „Je tedy takové jako elektrických žehličkách
nebo vařičích.“
„V tobě tedy svítí vlastně jen rozžhavený drát,“ rozumoval
Čtvrtík. Vymrštil své
ohebné tělo jak prudce ohnal, švihl částí svého kovového
těla baňky Žárovky.„Proč tebe vyssáli vzduch?“ divil Čtvrtík Žárovka
se útrpně usmála. „Ale není obyčejný drát, drát vzácných
kovu, —“
„Mlč!“ vybafl Čtvrtík. Světlo zhasloaudivený
čtvrtík viděl, místo onoho stvoření, které tak drze
svítilo očí posmívalo mu, leží pouhá malá hromádka
skleněných střepin. Některé sestry jsou dokonce
plněny zvláštními plyny, také vzácnými.
„I povím,“ spustila znovu, „kdyby byl baňce
ponechán vzduch, shořelo ono vlákno bylo svícení. „Už příliš dlouho urážíš!“
„Tebe ani nemohu urazit!“ ječela žárovka. „Ty, ty, hloupý
D rá-------“
Ale nedořekla. Tím drátyrozžhaví atoto teplojepak sdíleno vařičů
nádobám, které postaví, nebo žehliček kovové plo-
týnce, takže zahřeje lidé mohou žehlit
