Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
sice jako vojáci,
neměli pušky ani jinou válečnou výzbroj, ale jejich zbraně byly
snad ještě horší. Pocítila ostrý
žár ohně, když pražili, aby odstranili síru, která byla
vždy věrným společníkem.zdobily celý ten jižní kraj. Pot nich jen lil, jak
pracovali prudkém slunci, ale neumdlévali. Nahrnulo jich
sem mnoho téměř všichni byli ozbrojeni. Slunko mile hřálo obloha se
modrala nad skalami, jež chystaly vznik mnoha bratřím, červe-
navým lesklým, ale zatím pohřbeným skalách, kteří ne
věděli velikém světě nad sebou jeho rychlém kolotání.
Pak přišli lidé, ale nebyli již jednotlivci. Tato ozdoba však
skále nevyplatila, nebot svým vychloubáním upozornila lidi na
bohatství, jež obsahovala její ruda.
Některé kameny byly asi vzhledné, nebot lidé, kteří chodili
mimo, často nim shýbali dlouho prohlíželi. Potom přišla veliká nádraží,
nové vlaky přijaly čerstvou rudu, aby dopravovaly daleko od
slunného místa, kde byla staletí. Poděšená ruda pak
6
. Kus kuse
byly rvány nahnědlé kusy skály, když vznikaly jámy, lidé
jich nedbali postupovali hloubky. Měli sebou krumpáče brzy pocítila skála
tvrdost jejich hrotu, když dělníci začali svými nástroji od
lamovať. tom však nebylo dosti: Nové
mučení způsobilo tavení vysokého žáru, kdy ruda bez síry
sténala naříkala, poznávala, náhradou věrnou síru
je špiněna uhlím, které bylo peci.
Jiní odváželi vykopanou měděnou rudu malých vozících,
pak úlomky nakládali železniční vagony supající lokomo
tiva odvážela jejich rodiště. Měděná
ruda zde měla pěknou barvu nevzhledné kameny byly místy
posázeny malými hnědými krychličkami.
Hrozné věci čekaly však rudu teprve jindie.
Skála sténala, ale lidé nepovolili
