Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Vzpomínal ostatní své tři bratry.
Když procitl, šumělo hučelo kolem slyšel mnoho lid
ských hlasů.“
„Rád něco vysvětlím, Mílo,“ odpovídal silný mužský hlas.tekla řeka.“
52
.
„Jsem rád, žes vzal sebou, tatku,“ slyšel nedaleko
dětský hlas.
„Říkal již kolega Málek, jak poučoval stavbě tam
u Hroznová.
Jsem snad Praze? pomyslil otřásl se. Jistě ním nyní
stane něco strašného. Bylo krásně tím více byl překvapen, když
se prudce vzbudil. Go
se nimi stalo? Proč lidé dali tento protivný oblek? Vždyt
dříve byl tak krásně lesklý teď jeho ohebné tělo zakryto
touto ošklivou látkou! Jistě toho nekouká nic dobrého,
uvažoval.
„Vezou nás autu,“ zabručel vedle něho jakýsi tlustý Drát
a Čtvrtík zakýval hlavou.
Zdálo mu, skalách, odkud pocházel, nad ním
svítilo slunko.
Pak zdálo,žehoopět vezou, ale vozidlo ním uhánělo
nějak podivu klidně. Čtvrtík opět tvrdě usnul. „Víš přece, jak elektrotechnika líbí. bučely podbbně. Poznal, jeho dřevěné obydlí odnášeno,
slyšel velký hluk chvíli zvonění.
Pak byla bedna Ctvrtíkem prudce sňata, odnesena kolem
něho rozhostilo ticho.
V bedně bylo horko Čtvrtík, přemožen dojmy, usnul. Přiblížil těsně štěrbině naslouchal. Nevěděl sice, jaký tvor, ne
znal auto, ale pomyslil si, jistě nějaké velké zvíře, má-li
tak silný hlas. Chvílemi slyšel, jak vůz bučel, právě
tak jako jeho rodných skalách, když tam hoši vesnice pásá-
vali krávy. zde,
v továrně elektromotory, bude jistě zajímavé. Spatřil několik malých lodiček, obsazených veselý
mi lidmi, protější stranězařekou jelo veliké nákladní auto
