Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Čtvrtík opět tvrdě usnul.
Zdálo mu, skalách, odkud pocházel, nad ním
svítilo slunko. Spatřil několik malých lodiček, obsazených veselý
mi lidmi, protější stranězařekou jelo veliké nákladní auto.
„Jsem rád, žes vzal sebou, tatku,“ slyšel nedaleko
dětský hlas. bučely podbbně.
„Vezou nás autu,“ zabručel vedle něho jakýsi tlustý Drát
a Čtvrtík zakýval hlavou. „Víš přece, jak elektrotechnika líbí. Vzpomínal ostatní své tři bratry.
Pak byla bedna Ctvrtíkem prudce sňata, odnesena kolem
něho rozhostilo ticho. Přiblížil těsně štěrbině naslouchal.
V bedně bylo horko Čtvrtík, přemožen dojmy, usnul.“
52
.“
„Rád něco vysvětlím, Mílo,“ odpovídal silný mužský hlas.
Když procitl, šumělo hučelo kolem slyšel mnoho lid
ských hlasů. Jistě ním nyní
stane něco strašného. Nevěděl sice, jaký tvor, ne
znal auto, ale pomyslil si, jistě nějaké velké zvíře, má-li
tak silný hlas.
Jsem snad Praze? pomyslil otřásl se. zde,
v továrně elektromotory, bude jistě zajímavé.tekla řeka. Chvílemi slyšel, jak vůz bučel, právě
tak jako jeho rodných skalách, když tam hoši vesnice pásá-
vali krávy. Go
se nimi stalo? Proč lidé dali tento protivný oblek? Vždyt
dříve byl tak krásně lesklý teď jeho ohebné tělo zakryto
touto ošklivou látkou! Jistě toho nekouká nic dobrého,
uvažoval.
„Říkal již kolega Málek, jak poučoval stavbě tam
u Hroznová. Bylo krásně tím více byl překvapen, když
se prudce vzbudil.
Pak zdálo,žehoopět vezou, ale vozidlo ním uhánělo
nějak podivu klidně. Poznal, jeho dřevěné obydlí odnášeno,
slyšel velký hluk chvíli zvonění
