Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Jsem snad Praze? pomyslil otřásl se. bučely podbbně.
„Říkal již kolega Málek, jak poučoval stavbě tam
u Hroznová.
V bedně bylo horko Čtvrtík, přemožen dojmy, usnul. Vzpomínal ostatní své tři bratry. „Víš přece, jak elektrotechnika líbí. Poznal, jeho dřevěné obydlí odnášeno,
slyšel velký hluk chvíli zvonění.
„Jsem rád, žes vzal sebou, tatku,“ slyšel nedaleko
dětský hlas.
„Vezou nás autu,“ zabručel vedle něho jakýsi tlustý Drát
a Čtvrtík zakýval hlavou. zde,
v továrně elektromotory, bude jistě zajímavé.“
„Rád něco vysvětlím, Mílo,“ odpovídal silný mužský hlas.
Pak byla bedna Ctvrtíkem prudce sňata, odnesena kolem
něho rozhostilo ticho. Chvílemi slyšel, jak vůz bučel, právě
tak jako jeho rodných skalách, když tam hoši vesnice pásá-
vali krávy. Jistě ním nyní
stane něco strašného.
Pak zdálo,žehoopět vezou, ale vozidlo ním uhánělo
nějak podivu klidně.“
52
.tekla řeka. Přiblížil těsně štěrbině naslouchal. Go
se nimi stalo? Proč lidé dali tento protivný oblek? Vždyt
dříve byl tak krásně lesklý teď jeho ohebné tělo zakryto
touto ošklivou látkou! Jistě toho nekouká nic dobrého,
uvažoval.
Když procitl, šumělo hučelo kolem slyšel mnoho lid
ských hlasů. Spatřil několik malých lodiček, obsazených veselý
mi lidmi, protější stranězařekou jelo veliké nákladní auto. Bylo krásně tím více byl překvapen, když
se prudce vzbudil. Čtvrtík opět tvrdě usnul. Nevěděl sice, jaký tvor, ne
znal auto, ale pomyslil si, jistě nějaké velké zvíře, má-li
tak silný hlas.
Zdálo mu, skalách, odkud pocházel, nad ním
svítilo slunko
