Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Bylo krásně tím více byl překvapen, když
se prudce vzbudil. Go
se nimi stalo? Proč lidé dali tento protivný oblek? Vždyt
dříve byl tak krásně lesklý teď jeho ohebné tělo zakryto
touto ošklivou látkou! Jistě toho nekouká nic dobrého,
uvažoval.
Zdálo mu, skalách, odkud pocházel, nad ním
svítilo slunko.
V bedně bylo horko Čtvrtík, přemožen dojmy, usnul. Čtvrtík opět tvrdě usnul.
Jsem snad Praze? pomyslil otřásl se.tekla řeka.
Pak byla bedna Ctvrtíkem prudce sňata, odnesena kolem
něho rozhostilo ticho. Nevěděl sice, jaký tvor, ne
znal auto, ale pomyslil si, jistě nějaké velké zvíře, má-li
tak silný hlas.
„Jsem rád, žes vzal sebou, tatku,“ slyšel nedaleko
dětský hlas.
„Vezou nás autu,“ zabručel vedle něho jakýsi tlustý Drát
a Čtvrtík zakýval hlavou. Vzpomínal ostatní své tři bratry. Spatřil několik malých lodiček, obsazených veselý
mi lidmi, protější stranězařekou jelo veliké nákladní auto. Poznal, jeho dřevěné obydlí odnášeno,
slyšel velký hluk chvíli zvonění. Přiblížil těsně štěrbině naslouchal.
„Říkal již kolega Málek, jak poučoval stavbě tam
u Hroznová. Jistě ním nyní
stane něco strašného.
Pak zdálo,žehoopět vezou, ale vozidlo ním uhánělo
nějak podivu klidně.
Když procitl, šumělo hučelo kolem slyšel mnoho lid
ských hlasů.“
„Rád něco vysvětlím, Mílo,“ odpovídal silný mužský hlas. zde,
v továrně elektromotory, bude jistě zajímavé. Chvílemi slyšel, jak vůz bučel, právě
tak jako jeho rodných skalách, když tam hoši vesnice pásá-
vali krávy. bučely podbbně.“
52
. „Víš přece, jak elektrotechnika líbí
