Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
tekla řeka. Bylo krásně tím více byl překvapen, když
se prudce vzbudil. Čtvrtík opět tvrdě usnul. zde,
v továrně elektromotory, bude jistě zajímavé.“
52
. Chvílemi slyšel, jak vůz bučel, právě
tak jako jeho rodných skalách, když tam hoši vesnice pásá-
vali krávy. Go
se nimi stalo? Proč lidé dali tento protivný oblek? Vždyt
dříve byl tak krásně lesklý teď jeho ohebné tělo zakryto
touto ošklivou látkou! Jistě toho nekouká nic dobrého,
uvažoval.
Pak byla bedna Ctvrtíkem prudce sňata, odnesena kolem
něho rozhostilo ticho.
Pak zdálo,žehoopět vezou, ale vozidlo ním uhánělo
nějak podivu klidně.
„Říkal již kolega Málek, jak poučoval stavbě tam
u Hroznová.“
„Rád něco vysvětlím, Mílo,“ odpovídal silný mužský hlas. bučely podbbně. Spatřil několik malých lodiček, obsazených veselý
mi lidmi, protější stranězařekou jelo veliké nákladní auto.
Když procitl, šumělo hučelo kolem slyšel mnoho lid
ských hlasů.
V bedně bylo horko Čtvrtík, přemožen dojmy, usnul. Jistě ním nyní
stane něco strašného. Poznal, jeho dřevěné obydlí odnášeno,
slyšel velký hluk chvíli zvonění. „Víš přece, jak elektrotechnika líbí. Vzpomínal ostatní své tři bratry.
Jsem snad Praze? pomyslil otřásl se. Přiblížil těsně štěrbině naslouchal.
„Vezou nás autu,“ zabručel vedle něho jakýsi tlustý Drát
a Čtvrtík zakýval hlavou. Nevěděl sice, jaký tvor, ne
znal auto, ale pomyslil si, jistě nějaké velké zvíře, má-li
tak silný hlas.
„Jsem rád, žes vzal sebou, tatku,“ slyšel nedaleko
dětský hlas.
Zdálo mu, skalách, odkud pocházel, nad ním
svítilo slunko
