Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
„Vezou nás autu,“ zabručel vedle něho jakýsi tlustý Drát
a Čtvrtík zakýval hlavou.
Zdálo mu, skalách, odkud pocházel, nad ním
svítilo slunko. zde,
v továrně elektromotory, bude jistě zajímavé.
„Jsem rád, žes vzal sebou, tatku,“ slyšel nedaleko
dětský hlas.
V bedně bylo horko Čtvrtík, přemožen dojmy, usnul. Čtvrtík opět tvrdě usnul. Bylo krásně tím více byl překvapen, když
se prudce vzbudil.
Jsem snad Praze? pomyslil otřásl se. Spatřil několik malých lodiček, obsazených veselý
mi lidmi, protější stranězařekou jelo veliké nákladní auto. „Víš přece, jak elektrotechnika líbí. Chvílemi slyšel, jak vůz bučel, právě
tak jako jeho rodných skalách, když tam hoši vesnice pásá-
vali krávy.
„Říkal již kolega Málek, jak poučoval stavbě tam
u Hroznová.tekla řeka. Poznal, jeho dřevěné obydlí odnášeno,
slyšel velký hluk chvíli zvonění.
Pak byla bedna Ctvrtíkem prudce sňata, odnesena kolem
něho rozhostilo ticho. Jistě ním nyní
stane něco strašného. bučely podbbně. Go
se nimi stalo? Proč lidé dali tento protivný oblek? Vždyt
dříve byl tak krásně lesklý teď jeho ohebné tělo zakryto
touto ošklivou látkou! Jistě toho nekouká nic dobrého,
uvažoval.
Když procitl, šumělo hučelo kolem slyšel mnoho lid
ských hlasů. Nevěděl sice, jaký tvor, ne
znal auto, ale pomyslil si, jistě nějaké velké zvíře, má-li
tak silný hlas.
Pak zdálo,žehoopět vezou, ale vozidlo ním uhánělo
nějak podivu klidně. Přiblížil těsně štěrbině naslouchal.“
52
.“
„Rád něco vysvětlím, Mílo,“ odpovídal silný mužský hlas. Vzpomínal ostatní své tři bratry
