Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
“
„Rád něco vysvětlím, Mílo,“ odpovídal silný mužský hlas. Bylo krásně tím více byl překvapen, když
se prudce vzbudil.
Zdálo mu, skalách, odkud pocházel, nad ním
svítilo slunko.
V bedně bylo horko Čtvrtík, přemožen dojmy, usnul. „Víš přece, jak elektrotechnika líbí. Jistě ním nyní
stane něco strašného. Spatřil několik malých lodiček, obsazených veselý
mi lidmi, protější stranězařekou jelo veliké nákladní auto.
„Jsem rád, žes vzal sebou, tatku,“ slyšel nedaleko
dětský hlas.tekla řeka. Přiblížil těsně štěrbině naslouchal. Chvílemi slyšel, jak vůz bučel, právě
tak jako jeho rodných skalách, když tam hoši vesnice pásá-
vali krávy. Čtvrtík opět tvrdě usnul.
Jsem snad Praze? pomyslil otřásl se. Go
se nimi stalo? Proč lidé dali tento protivný oblek? Vždyt
dříve byl tak krásně lesklý teď jeho ohebné tělo zakryto
touto ošklivou látkou! Jistě toho nekouká nic dobrého,
uvažoval. Poznal, jeho dřevěné obydlí odnášeno,
slyšel velký hluk chvíli zvonění.
„Říkal již kolega Málek, jak poučoval stavbě tam
u Hroznová.
Pak byla bedna Ctvrtíkem prudce sňata, odnesena kolem
něho rozhostilo ticho.“
52
. Vzpomínal ostatní své tři bratry.
Když procitl, šumělo hučelo kolem slyšel mnoho lid
ských hlasů. zde,
v továrně elektromotory, bude jistě zajímavé. bučely podbbně.
Pak zdálo,žehoopět vezou, ale vozidlo ním uhánělo
nějak podivu klidně.
„Vezou nás autu,“ zabručel vedle něho jakýsi tlustý Drát
a Čtvrtík zakýval hlavou. Nevěděl sice, jaký tvor, ne
znal auto, ale pomyslil si, jistě nějaké velké zvíře, má-li
tak silný hlas
