Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
„Jsem rád, žes vzal sebou, tatku,“ slyšel nedaleko
dětský hlas. Go
se nimi stalo? Proč lidé dali tento protivný oblek? Vždyt
dříve byl tak krásně lesklý teď jeho ohebné tělo zakryto
touto ošklivou látkou! Jistě toho nekouká nic dobrého,
uvažoval.
Když procitl, šumělo hučelo kolem slyšel mnoho lid
ských hlasů.“
52
.
Zdálo mu, skalách, odkud pocházel, nad ním
svítilo slunko. Nevěděl sice, jaký tvor, ne
znal auto, ale pomyslil si, jistě nějaké velké zvíře, má-li
tak silný hlas. Spatřil několik malých lodiček, obsazených veselý
mi lidmi, protější stranězařekou jelo veliké nákladní auto. zde,
v továrně elektromotory, bude jistě zajímavé. bučely podbbně.
„Říkal již kolega Málek, jak poučoval stavbě tam
u Hroznová. Bylo krásně tím více byl překvapen, když
se prudce vzbudil. Poznal, jeho dřevěné obydlí odnášeno,
slyšel velký hluk chvíli zvonění. Jistě ním nyní
stane něco strašného. Čtvrtík opět tvrdě usnul.
Pak zdálo,žehoopět vezou, ale vozidlo ním uhánělo
nějak podivu klidně.
Pak byla bedna Ctvrtíkem prudce sňata, odnesena kolem
něho rozhostilo ticho.
„Vezou nás autu,“ zabručel vedle něho jakýsi tlustý Drát
a Čtvrtík zakýval hlavou. „Víš přece, jak elektrotechnika líbí.“
„Rád něco vysvětlím, Mílo,“ odpovídal silný mužský hlas. Přiblížil těsně štěrbině naslouchal.
Jsem snad Praze? pomyslil otřásl se.tekla řeka. Vzpomínal ostatní své tři bratry.
V bedně bylo horko Čtvrtík, přemožen dojmy, usnul. Chvílemi slyšel, jak vůz bučel, právě
tak jako jeho rodných skalách, když tam hoši vesnice pásá-
vali krávy
