Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Spatřil několik malých lodiček, obsazených veselý
mi lidmi, protější stranězařekou jelo veliké nákladní auto. Bylo krásně tím více byl překvapen, když
se prudce vzbudil.
Pak byla bedna Ctvrtíkem prudce sňata, odnesena kolem
něho rozhostilo ticho.
„Jsem rád, žes vzal sebou, tatku,“ slyšel nedaleko
dětský hlas. Přiblížil těsně štěrbině naslouchal.
Když procitl, šumělo hučelo kolem slyšel mnoho lid
ských hlasů. bučely podbbně.
V bedně bylo horko Čtvrtík, přemožen dojmy, usnul.tekla řeka.
„Vezou nás autu,“ zabručel vedle něho jakýsi tlustý Drát
a Čtvrtík zakýval hlavou. Poznal, jeho dřevěné obydlí odnášeno,
slyšel velký hluk chvíli zvonění. Vzpomínal ostatní své tři bratry.
Zdálo mu, skalách, odkud pocházel, nad ním
svítilo slunko.
Jsem snad Praze? pomyslil otřásl se. Nevěděl sice, jaký tvor, ne
znal auto, ale pomyslil si, jistě nějaké velké zvíře, má-li
tak silný hlas. Chvílemi slyšel, jak vůz bučel, právě
tak jako jeho rodných skalách, když tam hoši vesnice pásá-
vali krávy.
Pak zdálo,žehoopět vezou, ale vozidlo ním uhánělo
nějak podivu klidně. Čtvrtík opět tvrdě usnul.“
52
. Go
se nimi stalo? Proč lidé dali tento protivný oblek? Vždyt
dříve byl tak krásně lesklý teď jeho ohebné tělo zakryto
touto ošklivou látkou! Jistě toho nekouká nic dobrého,
uvažoval. „Víš přece, jak elektrotechnika líbí. zde,
v továrně elektromotory, bude jistě zajímavé.“
„Rád něco vysvětlím, Mílo,“ odpovídal silný mužský hlas. Jistě ním nyní
stane něco strašného.
„Říkal již kolega Málek, jak poučoval stavbě tam
u Hroznová
