Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Jistě ním nyní
stane něco strašného. „Víš přece, jak elektrotechnika líbí. Go
se nimi stalo? Proč lidé dali tento protivný oblek? Vždyt
dříve byl tak krásně lesklý teď jeho ohebné tělo zakryto
touto ošklivou látkou! Jistě toho nekouká nic dobrého,
uvažoval. Čtvrtík opět tvrdě usnul.
Jsem snad Praze? pomyslil otřásl se.
„Jsem rád, žes vzal sebou, tatku,“ slyšel nedaleko
dětský hlas. Přiblížil těsně štěrbině naslouchal.
„Vezou nás autu,“ zabručel vedle něho jakýsi tlustý Drát
a Čtvrtík zakýval hlavou. Nevěděl sice, jaký tvor, ne
znal auto, ale pomyslil si, jistě nějaké velké zvíře, má-li
tak silný hlas.
„Říkal již kolega Málek, jak poučoval stavbě tam
u Hroznová.
Když procitl, šumělo hučelo kolem slyšel mnoho lid
ských hlasů. zde,
v továrně elektromotory, bude jistě zajímavé.“
52
. Bylo krásně tím více byl překvapen, když
se prudce vzbudil.
Pak byla bedna Ctvrtíkem prudce sňata, odnesena kolem
něho rozhostilo ticho.“
„Rád něco vysvětlím, Mílo,“ odpovídal silný mužský hlas.tekla řeka.
Zdálo mu, skalách, odkud pocházel, nad ním
svítilo slunko. bučely podbbně. Chvílemi slyšel, jak vůz bučel, právě
tak jako jeho rodných skalách, když tam hoši vesnice pásá-
vali krávy.
Pak zdálo,žehoopět vezou, ale vozidlo ním uhánělo
nějak podivu klidně. Poznal, jeho dřevěné obydlí odnášeno,
slyšel velký hluk chvíli zvonění.
V bedně bylo horko Čtvrtík, přemožen dojmy, usnul. Vzpomínal ostatní své tři bratry. Spatřil několik malých lodiček, obsazených veselý
mi lidmi, protější stranězařekou jelo veliké nákladní auto
