Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
tekla řeka.
Jsem snad Praze? pomyslil otřásl se. Přiblížil těsně štěrbině naslouchal. zde,
v továrně elektromotory, bude jistě zajímavé. Bylo krásně tím více byl překvapen, když
se prudce vzbudil.
„Vezou nás autu,“ zabručel vedle něho jakýsi tlustý Drát
a Čtvrtík zakýval hlavou.
Zdálo mu, skalách, odkud pocházel, nad ním
svítilo slunko. Jistě ním nyní
stane něco strašného. bučely podbbně. Chvílemi slyšel, jak vůz bučel, právě
tak jako jeho rodných skalách, když tam hoši vesnice pásá-
vali krávy. „Víš přece, jak elektrotechnika líbí.
„Jsem rád, žes vzal sebou, tatku,“ slyšel nedaleko
dětský hlas. Vzpomínal ostatní své tři bratry. Nevěděl sice, jaký tvor, ne
znal auto, ale pomyslil si, jistě nějaké velké zvíře, má-li
tak silný hlas.“
„Rád něco vysvětlím, Mílo,“ odpovídal silný mužský hlas.
„Říkal již kolega Málek, jak poučoval stavbě tam
u Hroznová.
Pak byla bedna Ctvrtíkem prudce sňata, odnesena kolem
něho rozhostilo ticho.
Pak zdálo,žehoopět vezou, ale vozidlo ním uhánělo
nějak podivu klidně.
Když procitl, šumělo hučelo kolem slyšel mnoho lid
ských hlasů. Go
se nimi stalo? Proč lidé dali tento protivný oblek? Vždyt
dříve byl tak krásně lesklý teď jeho ohebné tělo zakryto
touto ošklivou látkou! Jistě toho nekouká nic dobrého,
uvažoval. Poznal, jeho dřevěné obydlí odnášeno,
slyšel velký hluk chvíli zvonění.
V bedně bylo horko Čtvrtík, přemožen dojmy, usnul. Spatřil několik malých lodiček, obsazených veselý
mi lidmi, protější stranězařekou jelo veliké nákladní auto.“
52
. Čtvrtík opět tvrdě usnul
