Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Go
se nimi stalo? Proč lidé dali tento protivný oblek? Vždyt
dříve byl tak krásně lesklý teď jeho ohebné tělo zakryto
touto ošklivou látkou! Jistě toho nekouká nic dobrého,
uvažoval. Bylo krásně tím více byl překvapen, když
se prudce vzbudil. „Víš přece, jak elektrotechnika líbí.
„Vezou nás autu,“ zabručel vedle něho jakýsi tlustý Drát
a Čtvrtík zakýval hlavou. zde,
v továrně elektromotory, bude jistě zajímavé. Spatřil několik malých lodiček, obsazených veselý
mi lidmi, protější stranězařekou jelo veliké nákladní auto.
Zdálo mu, skalách, odkud pocházel, nad ním
svítilo slunko.
„Říkal již kolega Málek, jak poučoval stavbě tam
u Hroznová.“
„Rád něco vysvětlím, Mílo,“ odpovídal silný mužský hlas. Jistě ním nyní
stane něco strašného. bučely podbbně.“
52
.
„Jsem rád, žes vzal sebou, tatku,“ slyšel nedaleko
dětský hlas. Chvílemi slyšel, jak vůz bučel, právě
tak jako jeho rodných skalách, když tam hoši vesnice pásá-
vali krávy.
Když procitl, šumělo hučelo kolem slyšel mnoho lid
ských hlasů. Poznal, jeho dřevěné obydlí odnášeno,
slyšel velký hluk chvíli zvonění. Vzpomínal ostatní své tři bratry.
V bedně bylo horko Čtvrtík, přemožen dojmy, usnul. Nevěděl sice, jaký tvor, ne
znal auto, ale pomyslil si, jistě nějaké velké zvíře, má-li
tak silný hlas.
Pak byla bedna Ctvrtíkem prudce sňata, odnesena kolem
něho rozhostilo ticho.
Pak zdálo,žehoopět vezou, ale vozidlo ním uhánělo
nějak podivu klidně.tekla řeka.
Jsem snad Praze? pomyslil otřásl se. Čtvrtík opět tvrdě usnul. Přiblížil těsně štěrbině naslouchal
