Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Go
se nimi stalo? Proč lidé dali tento protivný oblek? Vždyt
dříve byl tak krásně lesklý teď jeho ohebné tělo zakryto
touto ošklivou látkou! Jistě toho nekouká nic dobrého,
uvažoval. zde,
v továrně elektromotory, bude jistě zajímavé.
Když procitl, šumělo hučelo kolem slyšel mnoho lid
ských hlasů. Jistě ním nyní
stane něco strašného.
Zdálo mu, skalách, odkud pocházel, nad ním
svítilo slunko.
„Jsem rád, žes vzal sebou, tatku,“ slyšel nedaleko
dětský hlas.
Jsem snad Praze? pomyslil otřásl se.tekla řeka.
Pak byla bedna Ctvrtíkem prudce sňata, odnesena kolem
něho rozhostilo ticho. Spatřil několik malých lodiček, obsazených veselý
mi lidmi, protější stranězařekou jelo veliké nákladní auto. Přiblížil těsně štěrbině naslouchal.“
„Rád něco vysvětlím, Mílo,“ odpovídal silný mužský hlas. „Víš přece, jak elektrotechnika líbí. bučely podbbně. Poznal, jeho dřevěné obydlí odnášeno,
slyšel velký hluk chvíli zvonění.
Pak zdálo,žehoopět vezou, ale vozidlo ním uhánělo
nějak podivu klidně. Bylo krásně tím více byl překvapen, když
se prudce vzbudil. Vzpomínal ostatní své tři bratry.
„Říkal již kolega Málek, jak poučoval stavbě tam
u Hroznová. Chvílemi slyšel, jak vůz bučel, právě
tak jako jeho rodných skalách, když tam hoši vesnice pásá-
vali krávy. Čtvrtík opět tvrdě usnul. Nevěděl sice, jaký tvor, ne
znal auto, ale pomyslil si, jistě nějaké velké zvíře, má-li
tak silný hlas.
„Vezou nás autu,“ zabručel vedle něho jakýsi tlustý Drát
a Čtvrtík zakýval hlavou.
V bedně bylo horko Čtvrtík, přemožen dojmy, usnul.“
52
