Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
zde,
v továrně elektromotory, bude jistě zajímavé. Go
se nimi stalo? Proč lidé dali tento protivný oblek? Vždyt
dříve byl tak krásně lesklý teď jeho ohebné tělo zakryto
touto ošklivou látkou! Jistě toho nekouká nic dobrého,
uvažoval. Bylo krásně tím více byl překvapen, když
se prudce vzbudil. bučely podbbně. Vzpomínal ostatní své tři bratry.
„Jsem rád, žes vzal sebou, tatku,“ slyšel nedaleko
dětský hlas. Poznal, jeho dřevěné obydlí odnášeno,
slyšel velký hluk chvíli zvonění.
Zdálo mu, skalách, odkud pocházel, nad ním
svítilo slunko.tekla řeka.
Jsem snad Praze? pomyslil otřásl se. Přiblížil těsně štěrbině naslouchal.“
„Rád něco vysvětlím, Mílo,“ odpovídal silný mužský hlas. „Víš přece, jak elektrotechnika líbí. Chvílemi slyšel, jak vůz bučel, právě
tak jako jeho rodných skalách, když tam hoši vesnice pásá-
vali krávy.“
52
.
Pak byla bedna Ctvrtíkem prudce sňata, odnesena kolem
něho rozhostilo ticho.
„Říkal již kolega Málek, jak poučoval stavbě tam
u Hroznová. Čtvrtík opět tvrdě usnul. Nevěděl sice, jaký tvor, ne
znal auto, ale pomyslil si, jistě nějaké velké zvíře, má-li
tak silný hlas.
Pak zdálo,žehoopět vezou, ale vozidlo ním uhánělo
nějak podivu klidně. Spatřil několik malých lodiček, obsazených veselý
mi lidmi, protější stranězařekou jelo veliké nákladní auto.
V bedně bylo horko Čtvrtík, přemožen dojmy, usnul. Jistě ním nyní
stane něco strašného.
„Vezou nás autu,“ zabručel vedle něho jakýsi tlustý Drát
a Čtvrtík zakýval hlavou.
Když procitl, šumělo hučelo kolem slyšel mnoho lid
ských hlasů
