Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Vzpomínal ostatní své tři bratry. zde,
v továrně elektromotory, bude jistě zajímavé. Čtvrtík opět tvrdě usnul.
Pak byla bedna Ctvrtíkem prudce sňata, odnesena kolem
něho rozhostilo ticho.
Pak zdálo,žehoopět vezou, ale vozidlo ním uhánělo
nějak podivu klidně.
„Říkal již kolega Málek, jak poučoval stavbě tam
u Hroznová.
Jsem snad Praze? pomyslil otřásl se.
Když procitl, šumělo hučelo kolem slyšel mnoho lid
ských hlasů. „Víš přece, jak elektrotechnika líbí. Nevěděl sice, jaký tvor, ne
znal auto, ale pomyslil si, jistě nějaké velké zvíře, má-li
tak silný hlas.
„Vezou nás autu,“ zabručel vedle něho jakýsi tlustý Drát
a Čtvrtík zakýval hlavou. Chvílemi slyšel, jak vůz bučel, právě
tak jako jeho rodných skalách, když tam hoši vesnice pásá-
vali krávy. Přiblížil těsně štěrbině naslouchal.
„Jsem rád, žes vzal sebou, tatku,“ slyšel nedaleko
dětský hlas.tekla řeka.
Zdálo mu, skalách, odkud pocházel, nad ním
svítilo slunko. Jistě ním nyní
stane něco strašného.“
52
.
V bedně bylo horko Čtvrtík, přemožen dojmy, usnul. Go
se nimi stalo? Proč lidé dali tento protivný oblek? Vždyt
dříve byl tak krásně lesklý teď jeho ohebné tělo zakryto
touto ošklivou látkou! Jistě toho nekouká nic dobrého,
uvažoval. Bylo krásně tím více byl překvapen, když
se prudce vzbudil. Poznal, jeho dřevěné obydlí odnášeno,
slyšel velký hluk chvíli zvonění.“
„Rád něco vysvětlím, Mílo,“ odpovídal silný mužský hlas. bučely podbbně. Spatřil několik malých lodiček, obsazených veselý
mi lidmi, protější stranězařekou jelo veliké nákladní auto
