Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
tekla řeka.
Jsem snad Praze? pomyslil otřásl se.
V bedně bylo horko Čtvrtík, přemožen dojmy, usnul.“
„Rád něco vysvětlím, Mílo,“ odpovídal silný mužský hlas. Spatřil několik malých lodiček, obsazených veselý
mi lidmi, protější stranězařekou jelo veliké nákladní auto. zde,
v továrně elektromotory, bude jistě zajímavé.
„Vezou nás autu,“ zabručel vedle něho jakýsi tlustý Drát
a Čtvrtík zakýval hlavou.
„Jsem rád, žes vzal sebou, tatku,“ slyšel nedaleko
dětský hlas. „Víš přece, jak elektrotechnika líbí.
Pak byla bedna Ctvrtíkem prudce sňata, odnesena kolem
něho rozhostilo ticho. Go
se nimi stalo? Proč lidé dali tento protivný oblek? Vždyt
dříve byl tak krásně lesklý teď jeho ohebné tělo zakryto
touto ošklivou látkou! Jistě toho nekouká nic dobrého,
uvažoval. Jistě ním nyní
stane něco strašného. Čtvrtík opět tvrdě usnul.
„Říkal již kolega Málek, jak poučoval stavbě tam
u Hroznová. Chvílemi slyšel, jak vůz bučel, právě
tak jako jeho rodných skalách, když tam hoši vesnice pásá-
vali krávy.
Zdálo mu, skalách, odkud pocházel, nad ním
svítilo slunko. bučely podbbně. Nevěděl sice, jaký tvor, ne
znal auto, ale pomyslil si, jistě nějaké velké zvíře, má-li
tak silný hlas.
Pak zdálo,žehoopět vezou, ale vozidlo ním uhánělo
nějak podivu klidně. Přiblížil těsně štěrbině naslouchal. Vzpomínal ostatní své tři bratry. Bylo krásně tím více byl překvapen, když
se prudce vzbudil.“
52
.
Když procitl, šumělo hučelo kolem slyšel mnoho lid
ských hlasů. Poznal, jeho dřevěné obydlí odnášeno,
slyšel velký hluk chvíli zvonění
