Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Jsem snad Praze? pomyslil otřásl se. Přiblížil těsně štěrbině naslouchal.
Zdálo mu, skalách, odkud pocházel, nad ním
svítilo slunko. Bylo krásně tím více byl překvapen, když
se prudce vzbudil. bučely podbbně.
Pak byla bedna Ctvrtíkem prudce sňata, odnesena kolem
něho rozhostilo ticho. Jistě ním nyní
stane něco strašného.
V bedně bylo horko Čtvrtík, přemožen dojmy, usnul.
„Jsem rád, žes vzal sebou, tatku,“ slyšel nedaleko
dětský hlas.
„Říkal již kolega Málek, jak poučoval stavbě tam
u Hroznová. „Víš přece, jak elektrotechnika líbí.
Když procitl, šumělo hučelo kolem slyšel mnoho lid
ských hlasů. Go
se nimi stalo? Proč lidé dali tento protivný oblek? Vždyt
dříve byl tak krásně lesklý teď jeho ohebné tělo zakryto
touto ošklivou látkou! Jistě toho nekouká nic dobrého,
uvažoval. Čtvrtík opět tvrdě usnul. Chvílemi slyšel, jak vůz bučel, právě
tak jako jeho rodných skalách, když tam hoši vesnice pásá-
vali krávy. zde,
v továrně elektromotory, bude jistě zajímavé.tekla řeka. Poznal, jeho dřevěné obydlí odnášeno,
slyšel velký hluk chvíli zvonění.“
52
. Nevěděl sice, jaký tvor, ne
znal auto, ale pomyslil si, jistě nějaké velké zvíře, má-li
tak silný hlas.
Pak zdálo,žehoopět vezou, ale vozidlo ním uhánělo
nějak podivu klidně. Spatřil několik malých lodiček, obsazených veselý
mi lidmi, protější stranězařekou jelo veliké nákladní auto. Vzpomínal ostatní své tři bratry.“
„Rád něco vysvětlím, Mílo,“ odpovídal silný mužský hlas.
„Vezou nás autu,“ zabručel vedle něho jakýsi tlustý Drát
a Čtvrtík zakýval hlavou
