Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Jsem snad Praze? pomyslil otřásl se. Vzpomínal ostatní své tři bratry.“
„Rád něco vysvětlím, Mílo,“ odpovídal silný mužský hlas. bučely podbbně.
Pak byla bedna Ctvrtíkem prudce sňata, odnesena kolem
něho rozhostilo ticho. Spatřil několik malých lodiček, obsazených veselý
mi lidmi, protější stranězařekou jelo veliké nákladní auto. Čtvrtík opět tvrdě usnul. Chvílemi slyšel, jak vůz bučel, právě
tak jako jeho rodných skalách, když tam hoši vesnice pásá-
vali krávy.tekla řeka. „Víš přece, jak elektrotechnika líbí.
„Jsem rád, žes vzal sebou, tatku,“ slyšel nedaleko
dětský hlas. Nevěděl sice, jaký tvor, ne
znal auto, ale pomyslil si, jistě nějaké velké zvíře, má-li
tak silný hlas. Jistě ním nyní
stane něco strašného.
Když procitl, šumělo hučelo kolem slyšel mnoho lid
ských hlasů. Bylo krásně tím více byl překvapen, když
se prudce vzbudil.
„Vezou nás autu,“ zabručel vedle něho jakýsi tlustý Drát
a Čtvrtík zakýval hlavou.
Pak zdálo,žehoopět vezou, ale vozidlo ním uhánělo
nějak podivu klidně.
„Říkal již kolega Málek, jak poučoval stavbě tam
u Hroznová. Poznal, jeho dřevěné obydlí odnášeno,
slyšel velký hluk chvíli zvonění. Go
se nimi stalo? Proč lidé dali tento protivný oblek? Vždyt
dříve byl tak krásně lesklý teď jeho ohebné tělo zakryto
touto ošklivou látkou! Jistě toho nekouká nic dobrého,
uvažoval.
Zdálo mu, skalách, odkud pocházel, nad ním
svítilo slunko.“
52
. Přiblížil těsně štěrbině naslouchal.
V bedně bylo horko Čtvrtík, přemožen dojmy, usnul. zde,
v továrně elektromotory, bude jistě zajímavé
