Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
“
52
.
„Říkal již kolega Málek, jak poučoval stavbě tam
u Hroznová. „Víš přece, jak elektrotechnika líbí. bučely podbbně.tekla řeka.
Pak byla bedna Ctvrtíkem prudce sňata, odnesena kolem
něho rozhostilo ticho.
Jsem snad Praze? pomyslil otřásl se.
„Vezou nás autu,“ zabručel vedle něho jakýsi tlustý Drát
a Čtvrtík zakýval hlavou. Nevěděl sice, jaký tvor, ne
znal auto, ale pomyslil si, jistě nějaké velké zvíře, má-li
tak silný hlas. Přiblížil těsně štěrbině naslouchal.
„Jsem rád, žes vzal sebou, tatku,“ slyšel nedaleko
dětský hlas. Go
se nimi stalo? Proč lidé dali tento protivný oblek? Vždyt
dříve byl tak krásně lesklý teď jeho ohebné tělo zakryto
touto ošklivou látkou! Jistě toho nekouká nic dobrého,
uvažoval. zde,
v továrně elektromotory, bude jistě zajímavé.“
„Rád něco vysvětlím, Mílo,“ odpovídal silný mužský hlas. Chvílemi slyšel, jak vůz bučel, právě
tak jako jeho rodných skalách, když tam hoši vesnice pásá-
vali krávy. Vzpomínal ostatní své tři bratry. Poznal, jeho dřevěné obydlí odnášeno,
slyšel velký hluk chvíli zvonění.
Když procitl, šumělo hučelo kolem slyšel mnoho lid
ských hlasů. Čtvrtík opět tvrdě usnul.
Zdálo mu, skalách, odkud pocházel, nad ním
svítilo slunko. Bylo krásně tím více byl překvapen, když
se prudce vzbudil.
Pak zdálo,žehoopět vezou, ale vozidlo ním uhánělo
nějak podivu klidně. Spatřil několik malých lodiček, obsazených veselý
mi lidmi, protější stranězařekou jelo veliké nákladní auto.
V bedně bylo horko Čtvrtík, přemožen dojmy, usnul. Jistě ním nyní
stane něco strašného
