Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
„Říkal již kolega Málek, jak poučoval stavbě tam
u Hroznová.
Když procitl, šumělo hučelo kolem slyšel mnoho lid
ských hlasů.
Jsem snad Praze? pomyslil otřásl se. Chvílemi slyšel, jak vůz bučel, právě
tak jako jeho rodných skalách, když tam hoši vesnice pásá-
vali krávy. Poznal, jeho dřevěné obydlí odnášeno,
slyšel velký hluk chvíli zvonění.“
52
. Vzpomínal ostatní své tři bratry. Jistě ním nyní
stane něco strašného. bučely podbbně.
Zdálo mu, skalách, odkud pocházel, nad ním
svítilo slunko.“
„Rád něco vysvětlím, Mílo,“ odpovídal silný mužský hlas.
„Jsem rád, žes vzal sebou, tatku,“ slyšel nedaleko
dětský hlas.
„Vezou nás autu,“ zabručel vedle něho jakýsi tlustý Drát
a Čtvrtík zakýval hlavou.
Pak zdálo,žehoopět vezou, ale vozidlo ním uhánělo
nějak podivu klidně.
Pak byla bedna Ctvrtíkem prudce sňata, odnesena kolem
něho rozhostilo ticho.tekla řeka. Spatřil několik malých lodiček, obsazených veselý
mi lidmi, protější stranězařekou jelo veliké nákladní auto. Nevěděl sice, jaký tvor, ne
znal auto, ale pomyslil si, jistě nějaké velké zvíře, má-li
tak silný hlas. „Víš přece, jak elektrotechnika líbí. Bylo krásně tím více byl překvapen, když
se prudce vzbudil. zde,
v továrně elektromotory, bude jistě zajímavé. Přiblížil těsně štěrbině naslouchal. Go
se nimi stalo? Proč lidé dali tento protivný oblek? Vždyt
dříve byl tak krásně lesklý teď jeho ohebné tělo zakryto
touto ošklivou látkou! Jistě toho nekouká nic dobrého,
uvažoval. Čtvrtík opět tvrdě usnul.
V bedně bylo horko Čtvrtík, přemožen dojmy, usnul
