Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Poznal, jeho dřevěné obydlí odnášeno,
slyšel velký hluk chvíli zvonění. Chvílemi slyšel, jak vůz bučel, právě
tak jako jeho rodných skalách, když tam hoši vesnice pásá-
vali krávy.
V bedně bylo horko Čtvrtík, přemožen dojmy, usnul. Go
se nimi stalo? Proč lidé dali tento protivný oblek? Vždyt
dříve byl tak krásně lesklý teď jeho ohebné tělo zakryto
touto ošklivou látkou! Jistě toho nekouká nic dobrého,
uvažoval.
Zdálo mu, skalách, odkud pocházel, nad ním
svítilo slunko. Vzpomínal ostatní své tři bratry. Čtvrtík opět tvrdě usnul.
Pak byla bedna Ctvrtíkem prudce sňata, odnesena kolem
něho rozhostilo ticho.tekla řeka.
Jsem snad Praze? pomyslil otřásl se.“
„Rád něco vysvětlím, Mílo,“ odpovídal silný mužský hlas.
Pak zdálo,žehoopět vezou, ale vozidlo ním uhánělo
nějak podivu klidně. Jistě ním nyní
stane něco strašného. Přiblížil těsně štěrbině naslouchal.
Když procitl, šumělo hučelo kolem slyšel mnoho lid
ských hlasů. bučely podbbně. „Víš přece, jak elektrotechnika líbí.“
52
. Spatřil několik malých lodiček, obsazených veselý
mi lidmi, protější stranězařekou jelo veliké nákladní auto.
„Vezou nás autu,“ zabručel vedle něho jakýsi tlustý Drát
a Čtvrtík zakýval hlavou. zde,
v továrně elektromotory, bude jistě zajímavé. Bylo krásně tím více byl překvapen, když
se prudce vzbudil.
„Jsem rád, žes vzal sebou, tatku,“ slyšel nedaleko
dětský hlas.
„Říkal již kolega Málek, jak poučoval stavbě tam
u Hroznová. Nevěděl sice, jaký tvor, ne
znal auto, ale pomyslil si, jistě nějaké velké zvíře, má-li
tak silný hlas
