Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
nedaleko byl
jiný muž, který konal tuto práci. trubek nesmí vkládat. Měl špinavě bílé šaty podle
řeči ostatních Druhák poznal, zedník, který trubky
zamazává sádrou, aby skryl pod omítkou.
„Vezměte trubky tento drát,“ ukázal Druháka, který
leknutím zbledl.
„Půjdeme podívat vedle statku,“ řekl, „právě tam
bude montér Pavelka vkládat trubky protahovat jimi dráty.“
Obrátil montérovi._zde isolované dráty, které přijdou trubek, uložených zdi,
je zde isolační materiál vypínače.
40
. Vedení klade
většinou trubek, které vidíš stát zde rohu zdi.
A uděšený Druhák viděl, naň čekají hrozné věci. Málek pokynul chlapci.
„Šňůra upevňuje tyto malé skleněné nebo porculánové
kladky,“ vysvětloval. Ale montér jej již vzal pod, paží, druhé
ruky uchopil svazek slabých trubek chvíli byli všichni
venku skladiště. „Jak jsem již řekl, používá jen málo
kdy. Viděl,
Že zdi jsou vysekány hluboké rýhy, mnohých byly polo
ženy trubky právě takové jako nesl montér Pavelka a
jinde bylo vidět, trubky jsou již zapuštěny zdi, nebot
bílé čáry ukazovaly, kam byly zasádrovány. Ne, přece
není možné! Vždyt tam vedlejší světnici, kam bylo dobře
vidět otevřenými dveřmi, vtahoval právě jiný montér oněch
trubek, jež byly zasádrovány, Druhákovi podobný drát! Je
možno takové múčení? blesklo hlavou, ale nedomyslil. Také trochu insta
lační šňůry, ale používáme velmi málo.“
Zde byl muž přerušen příchodem montéra, přicházejícího
pro materiál.“
„Šňůra nedává trubek?“ ptal chlapec inženýr
Zavrtěl hlavou.
Najednou sebou Druhák trhl vykřikl děsem
