Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
„Šňůra upevňuje tyto malé skleněné nebo porculánové
kladky,“ vysvětloval.“
„Šňůra nedává trubek?“ ptal chlapec inženýr
Zavrtěl hlavou. „Jak jsem již řekl, používá jen málo
kdy.“
Obrátil montérovi._zde isolované dráty, které přijdou trubek, uložených zdi,
je zde isolační materiál vypínače. Málek pokynul chlapci.
„Vezměte trubky tento drát,“ ukázal Druháka, který
leknutím zbledl.“
Zde byl muž přerušen příchodem montéra, přicházejícího
pro materiál. Vedení klade
většinou trubek, které vidíš stát zde rohu zdi. Také trochu insta
lační šňůry, ale používáme velmi málo. Ne, přece
není možné! Vždyt tam vedlejší světnici, kam bylo dobře
vidět otevřenými dveřmi, vtahoval právě jiný montér oněch
trubek, jež byly zasádrovány, Druhákovi podobný drát! Je
možno takové múčení? blesklo hlavou, ale nedomyslil.
40
.
„Půjdeme podívat vedle statku,“ řekl, „právě tam
bude montér Pavelka vkládat trubky protahovat jimi dráty. Ale montér jej již vzal pod, paží, druhé
ruky uchopil svazek slabých trubek chvíli byli všichni
venku skladiště. Měl špinavě bílé šaty podle
řeči ostatních Druhák poznal, zedník, který trubky
zamazává sádrou, aby skryl pod omítkou. nedaleko byl
jiný muž, který konal tuto práci. Viděl,
Že zdi jsou vysekány hluboké rýhy, mnohých byly polo
ženy trubky právě takové jako nesl montér Pavelka a
jinde bylo vidět, trubky jsou již zapuštěny zdi, nebot
bílé čáry ukazovaly, kam byly zasádrovány.
Najednou sebou Druhák trhl vykřikl děsem.
A uděšený Druhák viděl, naň čekají hrozné věci. trubek nesmí vkládat
