Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Staví se
tam rozvodná sít pro obec, která bude připojena primární
vedení Vraného. Třetínek usedavě
plakal, když byl pohozen vedle Prvouse jakési bedny, jejíž
víko nad nimi zavřelo. Ale chvíli bylo víko zvednuto a
k oběma bratřím přibylo ještě hodně jiných Drátů, které sice
neznali, ale přece jejich přítomnost potěšila.
„Přivažte tomuto kotouči lístek označením,“ nařizoval
jeden lidí Druhákovu tělu byl připevněn polotuhý kus
papíru.
„Aspoň nás bude víc,“ povzdechl Prvous Třetínkovi.
„A dva snad již zůstaneme spolu. „Odneste jej ven, bude poslán Hroznová.
A pak kolem cestujících míhala krajina, domky brzy vy-
střídala zeleň luk lesů, podél železniční trati žloutla pole a
černala skaliska.“
Bedna zůstala pootevřena, tak mohli oba bratři pozorovat
svou cestu.
Viděli, jak vlak chvíli odjel, Třetínek radostně vy-
křikl. Bratři viděli hrající děti, mávající na
jedoucí vlak, který mnohokráte zastavoval, konečně byla
jejich bedna vyložena jiném nádraží oslňující svit slunka
je okamžik oslepil. Ukazoval bratru jinou bednu, kterou právě dva lidé
26
. toto kolo,“ ukázal Čtvrtíka, „půjde
do Prahy, Drtinový továrny elektromotory. Oba holé
dráty přijdou Hroznová,“ končil člověk své rozkazy bratři
Drátové leknutím ztrnuli. Přece tedy budou rozděleni! Každý
snad přijde jinam již nikdy neuvidí!
Upracované ruce jeodnášelyabratři slzeli. Viděli, jsou dopravováni voze ulicích
malého města, pak byla bedna složena nádraží konečně
spatřili, přisupěl vlak, jehož útrob byli bednou na-
loženi.
Třetínek chvěl jako horečce všichni byli tiše jako pěna.Všichni utichli. Vstoupilo několik mužů blížili nim
