Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Všichni utichli. Oba holé
dráty přijdou Hroznová,“ končil člověk své rozkazy bratři
Drátové leknutím ztrnuli. Vstoupilo několik mužů blížili nim.
Třetínek chvěl jako horečce všichni byli tiše jako pěna. Přece tedy budou rozděleni! Každý
snad přijde jinam již nikdy neuvidí!
Upracované ruce jeodnášelyabratři slzeli. Bratři viděli hrající děti, mávající na
jedoucí vlak, který mnohokráte zastavoval, konečně byla
jejich bedna vyložena jiném nádraží oslňující svit slunka
je okamžik oslepil. Třetínek usedavě
plakal, když byl pohozen vedle Prvouse jakési bedny, jejíž
víko nad nimi zavřelo. Ale chvíli bylo víko zvednuto a
k oběma bratřím přibylo ještě hodně jiných Drátů, které sice
neznali, ale přece jejich přítomnost potěšila. Staví se
tam rozvodná sít pro obec, která bude připojena primární
vedení Vraného.
„Aspoň nás bude víc,“ povzdechl Prvous Třetínkovi. „Odneste jej ven, bude poslán Hroznová.
Viděli, jak vlak chvíli odjel, Třetínek radostně vy-
křikl. Ukazoval bratru jinou bednu, kterou právě dva lidé
26
.
„A dva snad již zůstaneme spolu. Viděli, jsou dopravováni voze ulicích
malého města, pak byla bedna složena nádraží konečně
spatřili, přisupěl vlak, jehož útrob byli bednou na-
loženi. toto kolo,“ ukázal Čtvrtíka, „půjde
do Prahy, Drtinový továrny elektromotory.
„Přivažte tomuto kotouči lístek označením,“ nařizoval
jeden lidí Druhákovu tělu byl připevněn polotuhý kus
papíru.“
Bedna zůstala pootevřena, tak mohli oba bratři pozorovat
svou cestu.
A pak kolem cestujících míhala krajina, domky brzy vy-
střídala zeleň luk lesů, podél železniční trati žloutla pole a
černala skaliska
