Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
„Přivažte tomuto kotouči lístek označením,“ nařizoval
jeden lidí Druhákovu tělu byl připevněn polotuhý kus
papíru.“
Bedna zůstala pootevřena, tak mohli oba bratři pozorovat
svou cestu.Všichni utichli. „Odneste jej ven, bude poslán Hroznová. Vstoupilo několik mužů blížili nim.
Viděli, jak vlak chvíli odjel, Třetínek radostně vy-
křikl. Přece tedy budou rozděleni! Každý
snad přijde jinam již nikdy neuvidí!
Upracované ruce jeodnášelyabratři slzeli. Viděli, jsou dopravováni voze ulicích
malého města, pak byla bedna složena nádraží konečně
spatřili, přisupěl vlak, jehož útrob byli bednou na-
loženi. Ukazoval bratru jinou bednu, kterou právě dva lidé
26
.
„A dva snad již zůstaneme spolu.
A pak kolem cestujících míhala krajina, domky brzy vy-
střídala zeleň luk lesů, podél železniční trati žloutla pole a
černala skaliska. Ale chvíli bylo víko zvednuto a
k oběma bratřím přibylo ještě hodně jiných Drátů, které sice
neznali, ale přece jejich přítomnost potěšila.
Třetínek chvěl jako horečce všichni byli tiše jako pěna. toto kolo,“ ukázal Čtvrtíka, „půjde
do Prahy, Drtinový továrny elektromotory. Třetínek usedavě
plakal, když byl pohozen vedle Prvouse jakési bedny, jejíž
víko nad nimi zavřelo.
„Aspoň nás bude víc,“ povzdechl Prvous Třetínkovi. Staví se
tam rozvodná sít pro obec, která bude připojena primární
vedení Vraného. Bratři viděli hrající děti, mávající na
jedoucí vlak, který mnohokráte zastavoval, konečně byla
jejich bedna vyložena jiném nádraží oslňující svit slunka
je okamžik oslepil. Oba holé
dráty přijdou Hroznová,“ končil člověk své rozkazy bratři
Drátové leknutím ztrnuli
