Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
“
Bedna zůstala pootevřena, tak mohli oba bratři pozorovat
svou cestu. Přece tedy budou rozděleni! Každý
snad přijde jinam již nikdy neuvidí!
Upracované ruce jeodnášelyabratři slzeli. Ukazoval bratru jinou bednu, kterou právě dva lidé
26
. Oba holé
dráty přijdou Hroznová,“ končil člověk své rozkazy bratři
Drátové leknutím ztrnuli.
Třetínek chvěl jako horečce všichni byli tiše jako pěna.
Viděli, jak vlak chvíli odjel, Třetínek radostně vy-
křikl. toto kolo,“ ukázal Čtvrtíka, „půjde
do Prahy, Drtinový továrny elektromotory.
„Aspoň nás bude víc,“ povzdechl Prvous Třetínkovi.
A pak kolem cestujících míhala krajina, domky brzy vy-
střídala zeleň luk lesů, podél železniční trati žloutla pole a
černala skaliska. Vstoupilo několik mužů blížili nim. „Odneste jej ven, bude poslán Hroznová. Staví se
tam rozvodná sít pro obec, která bude připojena primární
vedení Vraného. Viděli, jsou dopravováni voze ulicích
malého města, pak byla bedna složena nádraží konečně
spatřili, přisupěl vlak, jehož útrob byli bednou na-
loženi. Ale chvíli bylo víko zvednuto a
k oběma bratřím přibylo ještě hodně jiných Drátů, které sice
neznali, ale přece jejich přítomnost potěšila. Bratři viděli hrající děti, mávající na
jedoucí vlak, který mnohokráte zastavoval, konečně byla
jejich bedna vyložena jiném nádraží oslňující svit slunka
je okamžik oslepil.
„A dva snad již zůstaneme spolu.
„Přivažte tomuto kotouči lístek označením,“ nařizoval
jeden lidí Druhákovu tělu byl připevněn polotuhý kus
papíru. Třetínek usedavě
plakal, když byl pohozen vedle Prvouse jakési bedny, jejíž
víko nad nimi zavřelo.Všichni utichli
