Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Viděli, jsou dopravováni voze ulicích
malého města, pak byla bedna složena nádraží konečně
spatřili, přisupěl vlak, jehož útrob byli bednou na-
loženi. toto kolo,“ ukázal Čtvrtíka, „půjde
do Prahy, Drtinový továrny elektromotory.
„A dva snad již zůstaneme spolu. Třetínek usedavě
plakal, když byl pohozen vedle Prvouse jakési bedny, jejíž
víko nad nimi zavřelo.
„Přivažte tomuto kotouči lístek označením,“ nařizoval
jeden lidí Druhákovu tělu byl připevněn polotuhý kus
papíru. Oba holé
dráty přijdou Hroznová,“ končil člověk své rozkazy bratři
Drátové leknutím ztrnuli. Staví se
tam rozvodná sít pro obec, která bude připojena primární
vedení Vraného. Ale chvíli bylo víko zvednuto a
k oběma bratřím přibylo ještě hodně jiných Drátů, které sice
neznali, ale přece jejich přítomnost potěšila.Všichni utichli.
„Aspoň nás bude víc,“ povzdechl Prvous Třetínkovi. Vstoupilo několik mužů blížili nim.
A pak kolem cestujících míhala krajina, domky brzy vy-
střídala zeleň luk lesů, podél železniční trati žloutla pole a
černala skaliska.
Viděli, jak vlak chvíli odjel, Třetínek radostně vy-
křikl. Bratři viděli hrající děti, mávající na
jedoucí vlak, který mnohokráte zastavoval, konečně byla
jejich bedna vyložena jiném nádraží oslňující svit slunka
je okamžik oslepil.
Třetínek chvěl jako horečce všichni byli tiše jako pěna. Ukazoval bratru jinou bednu, kterou právě dva lidé
26
. „Odneste jej ven, bude poslán Hroznová. Přece tedy budou rozděleni! Každý
snad přijde jinam již nikdy neuvidí!
Upracované ruce jeodnášelyabratři slzeli.“
Bedna zůstala pootevřena, tak mohli oba bratři pozorovat
svou cestu
