), kterého velmi
používáno zejména pro polní měření, jako přenosného aparátu. 2. Metody měření
počtu iontů jsou vesměs založeny přitažlivém účinku elektricky
nabitého vodiče ionty opačného znamení, které tímto způsobem
extrahuje vzduchu, kolem proudícího. Typickým přístrojem tohoto
druhu jest tak zv. zjednodušených podmínek, při nichž béřeme
zřetel jen rekombinaci těžkých iontů mezi sebou lehkými, platí
pro rovnovážný stav těžké ionty vztah
(5) N
max ’
kde 2Vmax jest maximální obsah těžkých iontů jednoho znamení cm3,
^max bývá průměrně řádu 103, kdežto nmax pouze 102.
Zřejmě můžeme těžké ionty
aplikovati rovnici (2), pokud týče
jich vzájemné rekombinace, při čemž
rekombinační koeficient, který ozna
číme poměrně značně vyšší
než průměrnou hodnotu
Obr. lontometr Ebertův.
ními těžkými ionty. iontometr Ebertův (obr.vidia počet těžkých iontů proti lehkým veliký, můžeme rovnovážný
stav velmi přibližně vystihnout! jednoduchou rovnicí
W nmax ,
kde jest počet nenabitých jader, obsažených cm3 jest veličina
analogická charakterisující rekombinaci mezi lehkými čili normál
Obr. podstatě
jest dvouvláknový elektrometr Wulfův (nebo jiný elektrometr,
9
.
y 106 cm3/sec. Její průměrná
hodnota jest 10~6 cm3/sec. Schema Ebertova iontometru
