60), platí vztah ,
o
kde atmosférický gradient, povrch
k elektrometru
Obr. Deska umístěna sírových isolá-
torech tak vysokých, povrch desky asi nad rovným povrchem
země, její vodivý povrch spojen vodním kolektorem. Deska (285 570 cm), mající povrch m2, skládá se
z dřevěného rámu, němž napiata tkanina, pokrytá papírem, který byl
učiněn vodivým silnou vrstvou tuhy.
Přikrytí elektrody však jen okamžité jejím odkrytí elektrometr
ihned skočí polohy celý vylíčený postup opakuje. Ježto místo pozorovací leželo úpatí Himalájí, mělo
silné deformace elektrického pole, nelze ovšem výsledky měření považo
vat! charakteristické pro normální poměry, třebaže jen málo diferují od
běžnébo průměru. Háčky
jsou měrou nábojeQ,který by] indukovánelek
trickým polem zemským němž, jak bylo
dříve popsáno (str.
V grafu tento pohyb menisku jeví vzestupnou čarou 3,4 (za normál
ních poměrů). Tím deska udržována stále potenciálu nulovém, j.
elektrody (zde 0,2 m2).) měrou náboje, který deska určitý
čas dostala vertikálního elektrického proudu známé konstanty
elektrometru plochy elektrody možno
snadno vypočísti intensitu ilem2. 40. Jeho
funkce záleží, jak bylo popsáno předchozí kapitole, tom, rozptyluje
každý elektrický náboj, který dostane isolovaného vodiče ním
spojeného. Simpsonův přístroj registraci vertikálního proudu atmosféry.
povrchu zemského, tedy všechen náboj, který jest přinesen verti
73
. Tento tvoří ná
doba obsahující vodu, kovová trubice spojená deskou. určité době přikryje znovu deska elektrodu, čímž
zanikne vliv elektrického pole atmosféry náboj jím influovaný dosud
vázaný elektrodě (zpravidla negativní) odproudí země, čímž
způsobí náhlý pohyb menisku grafu ukáže háček, daný čarou 4,5. Aparatura Simpsonova schematicky znázorněna
v obr. Mírně stou
pající část křivky (3,4—6,7 atd.elektrometr odchází země elektrometr něj neustále reaguje
posunem rtuťového menisku tak, potenciál zůstává stále 0. 40. Tento rozptyl obstarávají kapky, které postupně náboj
odnášejí. Možno tudíž přístrojem měřiti také F
vypočísti vodivost atmosféry Druhá metoda, vhodná registraci ver
tikálního proudu elektřiny, pochází Simpsona (1910), který jí
rovněž první použil pozorování, konaná Šimle Indii (nadmořská
výška 2300 m)
