abnormálně vysokých potenciálů atmosféře, za
bouřky, přistupují tomu ještě ionty sekundární, vzniklé tak zvanou . Průměrný obsah radia
v kůře zemské 10-12 gramu radia/1 horniny, mořské vodě
1 . Tyto ionty vyskytují pouze dolní I
části troposféry jen určitých okolností vznikají horní její části.),
nabývá hodnot desetkrát vyšších. PRÍČINY ATMOSFÉRICKÉ IONISACE. Tento zjev však lokálně velmi omezen blízkost vodičů hroty
nebo ostrými hranami pro celkovou bilanci atmosférické ionisace jest
bezvýznamný. Radium rozptýleno nepatrných množ
stvích všech horninách vodě oceánu.10“14 gfl cm3.Toto ovšem horninou
samotnou jisté míry absorbováno, takže záření, vycházející hloubek
větších než 0,5 metru, atmosféry nepronikne.II. Elektrické pole vysokého napětí udílí totiž primárním
iontům tak značnou rychlost, tyto tříští další neutrální molekuly na
ionty. matematiků fysiků, 1931.
Za normálního počasí původ iontů atmosféře, její tropo
sférické části, výše asi km, dvojího druhu: jednak jest
způsoben zářením radioaktivních látek, jednak tak zvaným zářením
kosmickým. Hodnotíme-li oba tyto faktory, můžeme odhadnouti ionisaci
2) Viz Běho unek Heyro vský, Úvod radioaktivity. í
Jejich původcem záření radioaktivních látek obsažených jednak kůře
zemské, jednak atmosféře.
Ionty radioaktivního původu.
Od místa místu vykazuje toto číslo variace místech, kde půda
je poměrně bohatá radioaktivní látky (na př. Atmosférické ionty jsou produkovány jen zářením /
rozpadových produktů radia. Průměrná ionisace
tímto zářením vzniklá 2,5 jest 2,5 párů iontu sec cm3. Naopak naľoceány^má hodnoty
asi desetkrát mžšL Voda oceánu sice průměrně stokrát chudší obsah
radiärnež kůra zemská, ale zato uplatňuje záření větších hloubek,
než půdy (až hloubky 1,5 metru) mimoto přistupuje účinku radia
ještě stejně penetrantní záření draslíku, jímž jest mořská voda poměrně
bohatá.
To hodnota platná pro pevniny význam jen jako střední číslo. žulovéna terénu pod. Proto budeme zabývati podrobněji jen oběma prvními
příčinami atmosférické ionisace. Nákla
dem Jednoty čes. Radium samo vysílá jen měkké záření
pro atmosférickou ionisaci neúčinné, álěýěho rozpadem vzniká radio^
aktivní plyn, zvaný radiová emanace, neboli radon, jehož rozpadové látky
RaBa zejména RaC^ vysílají pronikávézářeníy^.
nárazovou ionisací.
23
